Harmonické konstelace

Příběhy

Články je možné volně převzít, v nezměněné formě a s uvedením zdroje www.harmonickekonstelace.cz. Ukázky individuálních harmonických konstelací zveřejňuji jen v případě, kdy s tím klient souhlasí. Jména postav jsou změněna.

Pokud se Vám články líbí a měli byste pocit, že chcete jejich psaní nějak podpořit, je to možné posláním jakékoliv finanční částky na účet č. 1002376815 / 2700. Klidně je ale můžete číst i jen tak, je to jenom otevřená možnost pro někoho, kdo by to tak cítil : )

************************************************************************************************************

prosinec 2013

Proč muži v Evropě pracují

Jedeme pouští. Já, kamarádka a taxikář. Jsme asi jeden metr pod hladinou Mrtvého moře, kolem je jen písek, nádherný vzduch a úplné prázdno.
A v tom tichu se ozve taxikář: „Víte, já bych se vás chtěl na něco zeptat. Ale bojím se, abyste se neurazily. My se totiž vždycky hádáme s kamarádama v hospodě a já tvrdím, že to není pravda, protože to není možný. Ale nemám koho se zeptat, protože nikoho jinýho z Evropy neznám, jenom vás. Mohl bych se vás zeptat, a když nebudete chtít, tak že byste neodpovídaly? Nevadilo by vám to?“
„No ne, jasně, to se klidně zeptej, nám to vůbec nevadí...“
„No totiž...moji kamarádi tvrdí...a já právě říkám, že to tak určitě není...že ženy v Evropě...no…“
(náš smích)
“No??“
„No prostě...že žena v Evropě, když se vdá, tak že jí její manžel nutí, aby pracovala! Je to pravda?“
Smějeme se: „No ne, to je jinak, víš...My prostě se všichni narodíme, jsme děti, pak nás něco baví, to děláme, a pak když jsme dospělí, tak začneme pracovat. A když si nějaká žena a muž jsou sympatický, tak pak žijou spolu. Ale to s tou prací jako nijak nesouvisí. Tak normálně oba pracujou dál. Nás nikdo pracovat nenutí, jen to tak je…“
„No jo. Jenže já to nechápu. Já miluju mojí ženu. Je krásná a máme spolu čtyři děti. Mám jí strašně rád. A ona mě taky. A když se jdeme v neděli projít třeba po tržišti, tak jí se líbí náramek a já vím, že bude ráda, když jí ho koupím. Tak jí ho koupím a ona je šťastná. A já jsem šťastnej, protože je šťastná ona. A proto pracuju, abych to mohl pro ní dělat. To je přece normální.
Někdy musím jet třeba na dva dny někam daleko, ale ona ví, že to dělám pro ní, a je šťastná a vítá mě, když se vrátím.
A všichni mí kamarádi to mají úplně stejně. Taky milují svoje ženy a taky pracují, aby jejich ženy byly šťastné, a jejich ženy milují je. A když by někdo z mých kamarádů zjistil, že já se o mojí ženu nestarám a ona musí pracovat, tak to by bylo hrozný. Přestali by se mnou mluvit, normálně by si v hospodě odsedli jinam a dělali by, že neexistuju.
No a já teda rozumím tomu, že vy, ženy, v Evropě pracujete. Protože potřebujete nějaké věci a na ně potřebujete peníze, a proto musíte pracovat. To chápu.
Ale co nechápu je, proč teda v Evropě pracují muži, když ženy pracují?
Když nepracují proto, abyste vy byly šťastné? Jaký můžou mít jiný důvod pracovat?“
Je ticho a už se tak nesmějeme…
„No…to my vlastně nevíme.“
„No, to je fakt, nevíme.“ „No…oni vlastně pracují jenom tak, to nemá žádnej smysl...“
„No a pak teda…víš, oni jako soutěží mezi sebou, kdo v tom je lepší...“
„Aha…a když se k vám u vás muži chovaj tak divně...tak nechcete se teda přestěhovat sem..?“

************************************************************************************************************

březen 2014

Kdo ví

Možná, že jste někdy jen tak poletovali po prostoru...A najednou jste ucítili, že chcete být na Zemi.

A možná, že jste to řekli ostatním a oni se lekli:
"Cože? Na Zemi???
Ale to nebudeš mít vědomí, víš to?
Ztratíš 99,999...9% informací!
A zůstane ti jen 0,000...01% toho, co víš teď!
Umíš si představit, jak je to hrozné??"

Ale vy jste možná řekli: "Já vím. Ale já to tak cítím, že tam chci."

A oni řekli: "Ale proč? Co tam chceš dělat?
A vy jste jim odpověděli...
A oni řekli: "Tak když to tak cítíš, tak leť, a my ti pomůžeme."

A pak jste se možná narodili...


************************************************************************************************************

červen 2014

O lese

Bylo nebylo, v chaloupce u lesa žil člověk, který byl moc hodný a dělal samé dobré věci, ale jemu se vůbec nedařilo dobře.

Šel kolem první pocestný a říká si: "To je asi nějaký člověk, který se v minulosti nechoval dobře, a teď se mu to vrací. Chudáček. Je mi ho líto. Rád bych mu pomohl."

Šel kolem druhý pocestný a říká si: "To je asi nějaký člověk, který je na dobré cestě. Protože je tak hodný, začínají se mu pročišťovat všechny činy, které doteď udělal a které nebyly správné. Některým jiným lidem to ještě dlouho potrvá, než se dostanou až sem. Zatím se pořád ještě nechovají tak dobře, tak se jim nic nevrací. Je to dobrý člověk."

Šel kolem třetí pocestný a říká si: "To je asi nějaký člověk, který má opravdu krásnou duši. Dobrovolně na sebe bere nepříjemné věci, i když by vůbec nemusel, aby pomohl jiným. Kdybych tak měl v srdci aspoň kousek takové lásky, jako má on."

************************************************************************************************************

září 2014

Individuální harmonická konstelace - Komunita

Katka přišla na individuální harmonickou konstelaci s tím, že se potřebuje rozhodnout, jestli odejít z komunity, ve které bydlí, nebo ne. Už půl roku jí připadá, že by asi měla odejít, že se tam nějak přestala cítit dobře. Ale vždy, když už je rozhodnutá, začne mít pocit, že nemůže jen tak odejít a že tam má možná zůstat.
Katka vypadá trochu unaveně a - jako že se nemůže rozhodnout. Sama už přesněji nedokáže přijít na to, o co vlastně při jejím rozhodování jde, co všechno ji ovlivňuje. Proto si chce na situaci nechat postavit konstelaci.

Při hlubším rozhovoru zjišťuji, že s lidmi v komunitě Katka vychází dobře, s některými kamarádí víc, se všemi má dobrý vztah. Jeden ze členů komunity je její bývalý přítel, ale teď se moc nevídají, ona s ním by jinak klidně kamarádila. Katka má pocit, že problém vůbec není v někom konkrétním, ale že ji nějak nepodporuje komunita jako celek. A hlavně v ní teď vůbec nemá prostor na svojí tvorbu. Ukazuje se, že to cítí jako hlavní důvod, proč chce odejít, aby někde jinde měla prostor na tvoření. Důležité pro ní je, pokud se rozhodne z komunity odejít, aby s lidmi z ní měla vyrovnané dobré vztahy, aby neodešla jen tak. A nebo aby v ní zůstala, měla s lidmi v ní vyrovnané dobré vztahy a měla prostor pro tvoření. Zajímavé je, že nějak je pro ni přitom důležité přímo její rozhodnutí. Kdyby se jí jen tak někde objevil prostor pro tvoření a najednou ho měla, aniž by se musela rozhodovat, to by pro ni nebyl dobrý výsledek.

Do konstelace vybírám "Katku", "Komunitu", "To v Katce, co nedokáže odejít", "Prostor" pro vlastní tvorbu, a pro pořádek a zpětnou vazbu ještě bývalého přítele "Jakuba".

Skutečná Katka rozmisťuje do prostoru v místnosti papírky s jejich jmény tam, kde cítí, že by měly tyto postavy stát. Já se pak vcítím do jednotlivých rolí a řeknu jí, jak se tyto postavy cítí a co vnímají. Celou situaci pak zharmonizuji, aby se problém pročistil a vyřešil. A tak, aby při tom bylo postupně vidět, co se vlastně děje.  

Na začátku konstelace stojí všechny postavy docela blízko u sebe ve skupině uprostřed místnosti. Pak se "Prostor" pro tvoření, který byl původně blízko "Komunity", odsouvá do větší vzdálenosti od ostatních. Z toho je vidět, že teď pro Katku je prostor pro tvoření rozhodně někde jinde, než u komunity. To je to, co popisovala.
"
To v Katce, co nedokáže odejít" zkouší odejít od ostatních, ale něco ho táhne zpátky k nim. Má pocit, že chce, aby se napřed ještě něco dořešilo.

"Jakub" se odsouvá do větší vzdálenosti od ostatních (úplně jiným směrem než "Prostor"), protože "Katka" ho sice docela zajímá, ale nechce se dívat na "To v Katce, co nedokáže odejít". Má při tom totiž pocit, že by měl něco řešit, a že neví jak, proto se mu nic řešit nechce. "Katka" by ale chtěla, aby se "Jakub" na "To v Katce, co nedokáže odejít", podíval, a zjišťuje, že jí vadí, že to nechce řešit.

"Komunita" se teď cítí větší a důležitější. Chtěla by, aby si všichni všechno řešili sami, a neví, proč by něco měla řešit ona.  Z toho důvodu se odsouvá k "Jakubovi", protože ten taky nechce nic řešit. Tím se vyjasňuje důvod, proč se skutečná Katka cítí, jako že ji komunita nějak nepodporuje a nemá v ní prostor pro tvoření, i když s jednotlivými lidmi vychází dobře. Je to tak, že komunita se jednoduše cítí důležitější a nechce se jí nic řešit. Vidíme, jak vlastně současná situace vypadá.

Teď se stavím se do role "Toho v Katce, co nedokáže odejít". Začínám se cítit jako malé dítě. Najednou zjišťuju, že tato postava je vlastně její dítě v přeneseném významu, něco, co vytvořila. Je to veškerá její energie tvoření, kterou dala do vztahu s bývalým přítelem. Do zařizování společného bydlení, do tvoření společných zážitků, návštěv kina, čehokoli, co spolu vytvořili. A moc chce zpátky ke "Katce", potřebuje k ní, ale ona si to neuvědomuje.

V ten okamžik si "Katka" všimne "Toho v Katce, co nedokáže odejít". Zjišťuje, že je to něco, co k ní patří, dává tomu podporu jako malému dítěti a přijímá tuto svoji část zpět k sobě. "To v Katce, co nedokáže odejít" cítí velkou úlevu, že konečně někam patří, jako malé dítě, když je s maminkou a ví, že je vše v pořádku, že nikam neodešla. Proto cítí úlevu, že se může vrátit zpátky ke "Katce". Tím se i energie tvoření, která byla v "Tom v Katce, co nedokáže odejít", vrací zpět ke "Katce". "Katka""To v Katce, co nedokáže odejít" zase zpátky u sebe a cítí se najednou moc dobře. A "Jakubovi" říká, že počká, co udělá on. Klidně s ním bude mluvit, ale ona teď má u sebe zpátky svojí energii tvoření, je jí dobře, a ona rozhodně nebude nic řešit.

Najednou "Komunita" pomalým důstojným krokem dojde až ke "Katce" a zastaví se těsně u ní. Když jsem v roli "Komunity-Matky", vnímám najednou obrovský příliv energie. A pro "Katku""Komunita" jedinou myšlenku, kterou jí říká: "Teď, když máš u sebe zpátky svoji energii tvoření, tak já Tě teď chci absolutně podpořit úplně ve všem, co budeš dělat." Běhá mi mráz po zádech, atmosféra v místnosti je velmi silná. A dále "Komunita" doplňuje: "A to znamená, že Tě naprosto podpořím i v tom, aby sis našla svůj prostor na tvoření. A je úplně jedno, kde bude. Když bude u mě i když bude někde úplně jinde, to je úplně jedno, ale určitě Tě naprosto podpořím v tom, aby sis ho někde našla, kde chceš."

Na závěr konstelace si skutečná Katka ještě prociťuje nové energie. Spojení se svojí energií tvořivosti, která se k ní vrátila a kterou znova přijala, a kterou vnímá jako malé dítě. A naprostou bezpodmínečnou podporu komunity - mateřské energie. To, jak se rozhodne, jí teď už nepřipadá důležité, ale ví, že se určitě rozhodne správně. A že bude mít svůj prostor, bude tvořit, a bude k tomu mít všechnu podporu, kterou bude potřebovat.

O tři týdny později se znova potkáváme. Katka je plná energie, která z ní vyzařuje i na její okolí a přenáší se na něj. Až se s ní i já musím začít smát. Během té doby, co jsme se neviděly, jí postupně docházely různé další souvislosti proběhlé konstelace s jejím životem. Postupně jí došlo i to, že i ze všech předchozích vztahů vlastně vždy odcházela tak, že v nich různým způsobem nechala svoji energii a tvořivost, a jen tak odešla. Všechny situace s tím spojené se za poslední tři týdny postupně "samy od sebe" vyřešily. Katka má pocit, že všechnu energii tvoření už má zpátky u sebe. A s lidmi z komunity...má teď Katka vyrovnané dobré vztahy : )     

************************************************************************************************************

říjen 2014

Dva moje oblíbené citáty

Dnes sem dávám dva citáty od lidí, kterých si moc vážím a mám je ráda. A vlastně říkají oba totéž : )

"Dnes už lidé nepotřebují, aby jim někdo říkal, co mají dělat. Protože to už vědí. Teď lidé potřebují bezpodmínečnou lásku. Aby ty změny, o kterých vědí, že je mají udělat, dokázali uskutečnit."                [Jasmuheen]

"Co je vlastně opakem lásky?
 Je to strach
 ...že nejsme dost dobří,
 ...abychom byli milováni, takoví jací jsme."            [volně podle www.thereconnection.com]

************************************************************************************************************

listopad 2014

Individuální harmonická konstelace - Odpuštění a křivda

Následující harmonická konstelace je o tom, jaký význam může mít odpuštění. A také je ukázkou toho, na jakých rovinách harmonické konstelace působí, jaké všechny úrovně pročišťují a harmonizují.

Praktická úroveň

Lenka hledá nové bydlení, ale nedaří se jí to. Ze všech variant nakonec vždy nějak sejde. Z původního domova odešla studovat a vystřídala několik míst a lidí, kde bydlela. Nějak neví, kam jít.

Úroveň pocitů

Lenka má pocit, že jí chybí domov, místo, kde by se cítila v bezpečí a nebyla unavená. Cítí v sobě hlubokou potřebu něco s tím dělat, něco, co se toho týká, ale neví, co to vlastně je.
Do konstelace vybírám "Lenku", "Ztrátu domova", "Pocit bezpečí", "Únavu", "Potřebu" a "Řešení".

Na začátku konstelace "Lenka" vůbec nevidí "Potřebu" a "Ztrátu domova", které jsou za ní. Otáčí se a dívá se na ně.

Úroveň generací předků a minulých životů

"Potřebu" zajímá "Ztráta domova". "Ztráta domova" nic necítí a vůbec neví, co by měla dělat. Proto do konstelace doplňuji ještě "Domov".
"Ztráta domova" jde pomalu k "Domovu". Má pocit, jako by se vracela po strašně dlouhé době, kdy byla pryč, ve válce, v emigraci, někde. Vidí a poznává místa, která vlastně kdysi znala. Ale přijde jí to úplně neuvěřitelné, že je zase tady doma. Že to tak opravdu je. Musí si na to pomalu znova zvyknout.
Skutečná Lenka cítí hluboké dojetí a úlevu a pláče.
"Ztráta domova" a "Domov" se objímají. "Potřeba" se k nim připojuje a "Únavě" se vrací energie.

Úroveň celého systému, společnosti

Lence se ulevilo, ale teď se u ní objevuje pocit křivdy, pocit, že to, co se stalo, i to, co prožívala ona, nebylo fér.
Do konstelace proto stavíme ještě "Křivdu".
Cítím, že je to něco velkého, co zasáhlo velký počet lidí, něco jako válka, změna společenského systému, násilné přestěhování nějakého etnika. Nejde jen o křivdu mezi dvěma lidmi.
"Křivda" pomalu odchází.
Cítí, že když se "Ztráta domova" a "Domov" k sobě vrátily, tak už sem nepatří. Už s nimi není energeticky propojená.
"Řešení" odchází jiným směrem, k němu se přidávají "Pocit bezpečí", "Energie" (původní "Únava") a nakonec "Lenka". Ulevilo se jim a chtějí společně odejít někam pryč.
Mezi ně a "Křivdu" stavíme ještě "Odpuštění". Cítím, že do konstelace taky patří, aby od sebe ještě více oddělilo "Lenku" a "Křivdu".

Úroveň duše

"Odpuštění" jde ke "Křivdě", protože cítí, že patří k ní. Dívají se do očí.
"Křivda" si uvědomuje svůj dluh, který nese. Ví, že kdyby všechno bylo fér, nemá vůbec na nic nárok. Že to tak je. Ale když je někdo ochotný jí odpustit, jen tak navíc, oproti tomu, co je fér, moc si toho váží. Je dojatá a ulevilo se jí.
Pak se "Odpuštění" vrací k "Lence".
Říkám skutečné Lence, že třeba se prostě před narozením rozhodla, že nebude žít život, ve kterém by všechno bylo fér. Ale že někomu pomůže. Že to udělá navíc oproti tomu, co je fér.
"Odpuštění" cítí, že je možné, že "Křivdě" mají odpustit ještě jiní lidé, že se ještě všechno nevyrovnalo. Ale ten kousek, který jí mělo dát ono, jí už celý dalo. A jeho se to už teď netýká.

Na závěr stavím ještě skutečnou Lenku do role "Lenky". Kolem sebe má "Řešení", Pocit bezpečí", "Odpuštění" a "Energii". Cítí se lehce, klidně se může dívat na celou situaci. Zároveň vnímá, že to už je někde v dálce, a může se otočit a jít klidně někam dál. 

************************************************************************************************************

prosinec 2014

Jaké jsou možné přístupy k uzdravování traumatu

Co je to trauma? Je to vlastně energetický blok, místo, kde nemůže volně proudit energie. Může být fyzické (bolest, zablokovaný kloub), psychické (situace, která je nám nepříjemná nebo které se vyhýbáme) nebo duševní (psychické trauma, ale na nejhlubší rovině duše).

Nejdůležitější při uzdravování traumatu je vyjasnit si, co je naším cílem. Naším cílem je zvýšení energetických vibrací, posun na co nejvyšší a nejpříjemnější energetickou úroveň.

Jednou z cest je dovést klienta do traumatu. Výhodou je, že pokud ho dříve jasně nevnímal, tak teď ho vidí : ) Uvědomuje si ho, a může ho tak vědomě zpracovat. Tím se uvolní velké množství energie. Nevýhodou bohužel je, že to může být psychicky velmi náročné. Případně klient sám nemusí mít dost energie na to, aby trauma zpracoval, a v traumatu dlouhodobě zůstane.

Jinou cestou je přístup, kdy v konstelaci vstoupí do traumatu konstelář místo klienta a prožije ho za něj. Moc si vážím konstelářů, kteří tento přístup používají. Psychická náročnost pro klienta je pak nesrovnatelně menší. Klient po konstelaci vnímá úlevu a více energie.

Další cestou je traumatu si jednoduše nevšímat a snažit se o co nejvyšší energetickou úroveň. Výhodou je, že pokud se nám povede dostat se trvale na příjemnější a vyrovnanější úroveň vnímání, trauma časem přestaneme vnímat a nemusíme se mu vůbec věnovat. Je to přímá, jednoduchá, příjemná a určitým způsobem nejefektivnější cesta. Nevýhodou je, že než se nám to povede, mohou se objevovat situace, které v nás trauma znova vyvolají a vrátí nás na nižší energetickou úroveň. A takový propad třeba z dimenze 10 do dimenze 4 během několika vteřin není nic moc : ) Když máme naopak trauma už energeticky zpracované, není, kam se propadnout, takové situace se můžou klidně kolem nás dít a na naší energetickou úroveň nemají vliv.

Jinou cestou je pročistit trauma energeticky, pomocí energetických vibrací. Při tomto přístupu se trauma vlastně transformuje vibracemi specifické vlnové délky, které s ním rezonují. Bude dobré, až bude tento princip vysvětlen i fyzikálně, v současnosti se tomu některé zahraniční vědecké teamy věnují. Výhodou je, že klient nemusí během uzdravování vnímat vůbec nic, a je mu najednou výrazně lépe. Určitou nevýhodou je, že klient neví, co se změnilo. Případně je poněkud zmatený a není si jistý, že se vůbec něco změnilo, což může určité věci ve vztahu s klientem komplikovat : ) Variantou je proto používat vibrace, které je možné vnímat i ve hmotě, například světelné, jako barevné obrazce při zavřených očích, nebo dotykové, jako pocity fyzického pohybu, nebo zvukové, jako zpěv.

A jednou z cest je kombinace energetického léčení a konstelací. Touto cestou jdou i Harmonické konstelace. Výhodou tohoto přístupu je, že trauma je uzdravováno energeticky. Klient ani konstelář trauma neprožívají, a přitom se transformuje. Klient vnímá pocit úlevy, má najednou více energie a je mu výrazně lépe. Přitom ve formě konstelace získává i informaci o tom, o jakou situaci šlo, co bylo to, co se změnilo. Tato informace se klientovi ukazuje v takové formě a v takovém rozsahu, jak je to pro něj dobré. Vnímání a přijímání této informace je příjemné. Záměrem a výsledkem je posun na vyšší a příjemnější energetickou úroveň.

Myšlenky z tohoto článku si můžete vyzkoušet i při meditaci. Stačí si představit velkou zlatou plochu a na ní traumata jako tmavé obláčky. Do nich stačí posílat světlo a pozorovat, jak se postupně rozplývají, plocha se zesvětluje a zlatě září. Efekt meditace můžete vnímat a pozorovat v následujících dnech.

************************************************************************************************************

leden 2015

Pocity po konstelaci

Často dostávám otázku, co má člověk dělat po individuální konstelaci s tím, jak se cítí. A jaké pocity by vlastně měl mít.

Nejjednodušší je představit si, co se děje. Při konstelaci dojde k energetickému pročištění traumatu v hluboké vrstvě našeho podvědomí.

Jako příklad si můžeme uvést strach o život při útěku během války, který se objevil v konstelaci. Poté byl v průběhu konstelace přetransformován a nahrazen výsledným pocitem klidu a vědomím, že se člověk zachoval v souladu s tím, co skutečně vnitřně chtěl. Mohlo jít o událost, která se stala o mnoho generací zpátky v naší rodině, mohlo jít o minulý život, o situaci, kterou nějak známe, v každém případě ji vnímáme jako pro nás velmi významnou.

Po konstelaci se informace o této události dostává postupně do bližších vrstev našeho podvědomí a poté do našeho vědomí. Proto v té době můžeme najednou výrazněji vnímat pocity, které jsme celou dobu měli, a které byly spojené s touto událostí. Napřed nejasně, a postupně na vědomé úrovni. V našem příkladu se nám mohou postupně objevovat různé pocity strachu z našeho života, jeden za druhým, vždy na chvíli.

Je dobré si uvědomit, že jde o  uvolňování, vyplavování, těchto pocitů. Nijak je nepotlačovat, nebránit se jim. A zároveň je nijak nezkoumat, nechat je jen objevit se a odejít. Nejpříjemnější je úplně uvolněně je pozorovat, jak se uvolňují a odcházejí.

U harmonických konstelací za každým z těchto pocitů zároveň z podvědomí do vědomí přichází nová informace. To můžeme také vnímat a pozorovat. Každý pocit strachu je po chvíli nahrazen pocitem klidu a vědomí vlastního záměru v konkrétní situaci, které se strach týkal. Pokud celý proces s tímto vědomím zcela uvolněně přijímáme, může být příjemný. Můžeme ho vnímat jako transformaci nepříjemných pocitů do příjemného pocitu v jednotlivých situacích.

Pokud vnímáme spíše nepříjemné pocity, může nám pomoct více se uvolnit a nechat probíhat jejich změnu. Mohlo dojít k tomu, že jsme se celý proces snažili zastavovat zrovna ve fázi, kdy se nepříjemné pocity snažily dostat do vědomí, nenechali jsme je přicházet a měnit se. Celá změna by měla postupně proběhnout asi nejdéle během několika hodin nebo jednoho dne, poté bychom měli zůstat ve stabilním příjemnějším způsobu vnímání.

Pokud po nějaké konstelaci vnímáme jenom jednotlivé nepříjemné pocity, a už ne jejich změnu a nahrazování příjemnými pocity, pravděpodobně šlo o jiný typ konstelací než jsou harmonické konstelace : )

Pokud se obecně po jakékoli konstelaci cítíme špatně, tak je dobré zkusit jiný typ konstelací nebo zvolit jiného konsteláře : )

************************************************************************************************************

únor 2015

Individuální harmonická konstelace - Světlo a Tma

Erik má pocit, že se snaží všechno dělat správně, ale jako by se ho pořád něco snažilo svést na stranu temnoty. Chce se na situaci podívat v harmonické konstelaci.

Po rozhovoru stavíme do konstelace "Světlo", "Tmu", "Erika", "Něco" a "Terapeuty". "Něco" je to, co se snaží Erika odvést na stranu "Tmy", ať už je to cokoli. "Terapeuti" jsou lidé, kteří by mu měli pomoct a poradit, ale Erik má pocit, že  ve skutečnosti taky neví všechno, a vadí mu to.

Začínám tím, že se stavím do role "Něčeho". Připadám si jako něco umělého - jako počítačová hra nebo televizní seriál. Něco, v čem je nějaký systém, kterým se musí projít od začátku do konce. Jsem nervózní z toho, že už chci hrát nebo se dívat, a chci dojít až na konec a vidět, že to dobře dopadlo. Energeticky mě to vede blíž ke "Tmě", jdu k ní.

"Erik" by chtěl jít ke "Světlu", které stojí trochu stranou od ostatních. Ale má pocit, že napřed musí nějak vyřešit "Tmu", něco s ní udělat, aby na něj nemohla působit. Zajímá ho i "Něco", které je vedle "Tmy".

"Terapeuti" jsou na cestě ke "Světlu", ale ne úplně u něj. Uvědomují si, že to tak je a že "Erik" jde za nimi stejnou cestou, jakou jdou oni.

"Světlo" se dívá úplně na všechny postavy s láskou. Má rádo všechno a všechny, i "Tmu" : )

Stavím se znova do role "Něčeho". Postupně se v něm mění energie, částečně se vyjasňuje. Pak má "Něco" pocit, že by mělo jít někam jinam, a odchází.

"Erik" teď jde ke "Světlu" a zastavuje se až u něj. Vnímá jen "Světlo", nic jiného mu nepřijde zajímavé. Vnímá, jak "Světlo" září, a je mu moc příjemně.

Nakonec se postaví před "Světlo", tak, že to stojí za ním. Z jeho pohledu a s jeho podporou za zády se dívá na všechny postavy. Na všechny se teď dívá s láskou. S láskou se dívá i na "Terapeuty", které na svojí cestě potkal. A s láskou se dívá i na "Tmu", která je zábavná.

"Tma" jde teď k nim a zastavuje se kousek od nich. Říká si: "Já až tam nemůžu, ale já si tu počkám. Jestli tam zůstane u toho "Světla", nebo se mu bude někdy chtít zas ke mě. Když jo, tak mu tu připravím spoustu krásných situací na rozlišování mezi dobrem a zlem, úplně zamotaných, aby měl co řešit, a budeme si spolu zase hrát : )"

************************************************************************************************************

březen 2015

Individuální harmonická konstelace - Partnerský trojúhelník

Alex se delší dobu nemůže rozhodnout, se kterou ze dvou žen začít vztah. Pavlu zná dlouho a má jí moc rád. Cítí, že jí chce a musí pomáhat, chránit jí, že s ní má být celý život. Na jejím chování je ale něco, co jejich vztah nějak blokuje. Leilu moc nezná, je krásná a Alex je v její přítomnosti šťastný, stejně jako ona s ním. Říká ale, že s ním nechce mít vztah. Zdánlivě neřešitelná situace : )

Alex se touto situací už několik let velmi trápí. Především mu připadá, že nemá žádné východisko. Podle vlastních slov totiž vidí, po všech úvahách, jako asi jediné možné řešení žít s oběma ženami najednou. Doufá, že s tím jednou budou souhlasit. Jinak vůbec neví. Tak moc cítí, že ani o jednu z těchto žen nedokáže přijít, obě má rád. To jsou pocity, které vnímá, a upřímně neví, co s tím.

Po úvodním rozhovoru do konstelace vybírám "Alexe", "Pavlu" a "Leilu". Všichni budou v konstelaci vystupovat a komunikovat na nejhlubší rovině jejich duší.

Dále bude v konstelaci "Uzdravování", to je pocit, který má Alex vůči Pavle, že ji chce chránit a pomáhat jí. A ještě cítím, že sem patří "Osud", "Boží láska", která by nám snad jediná v téhle situaci mohla pomoct, "Trápení" a "Rozdělení".

Na začátku konstelace se "Alex" na situaci ani nechce dívat, ale pak se otáčí a dívá se. "Leila" má naopak pocit, že nakukuje někam, kam nepatří, a otáčí se proto trochu stranou.

"Pavla" a "Uzdravování" stojí vedle sebe. K nim přichází "Rozdělení". Kousek vedle stojí "Trápení".

"Uzdravování" cítí, že je moc šťastné, když může "Pavle" pomáhat, dělat něco jen tak pro ní. Chtělo by jí obejmout. "Pavla" vnímá od "Uzdravování" pocit něčeho blízkého, známého, příjemného, jako by byla doma. Zároveň jí to ale nějak omezuje.

"Rozdělení" přichází před ně a uklání se jim. Za to, že udělali něco důležitého pro lidi, co museli a chtěli udělat, protože měli tu možnost. A vzdali se přitom toho, být dál spolu.

"Rozdělení" chce, aby tato situace byla vidět. Jako vzor, aby se na ni nezapomnělo, aby byla uznaná a uctěná. Kleká si před "Pavlu" a "Uzdravování" na zem. Dlouho tu dojatě sedí a přemýšlí nad nimi, kdo tito lidé asi byli.

Teď k nim pomalu přichází "Boží láska". "Rozdělení" začíná vnímat lehčí energii a může si stoupnout. Spolu s "Trápením" odchází. Ví, že bylo důležité a správné, aby se uklonilo "Uzdravování" a "Pavle", a teď je čas, aby odešlo.

"Pavla" cítí, že se jí ulevilo, může teď jít dopředu. Pak se otáčí a vrací. Dívá se "Uzdravování" přímo do očí. Až teď ho pořádně vidí a vnímá, předtím vnímala jen jak stojí vedle ní. A "Uzdravování" se dívá na "Pavlu". Jsou jen tak šťastní, že se vidí.

Po chvíli zjišťují, že už se ani jeden z nich na druhého dál dívat nepotřebujePak "Uzdravování" jde dál, kolem "Pavly", kolem "Leily", a jde až k "Alexovi". Zůstane stát vedle něj jako něco, co se k němu vrátilo a patří k němu. "Osud" si prohlíží všechny postavy, a pak jde a postaví se před "Uzdravování". Jako by tím zdůrazňoval, že to je ve skutečnosti to, co je pro "Alexe" skutečně důležité.

"Pavla" jde k "Leile", dívají se přátelsky na sebe. "Leila" cítí, že teď už je správné, když tu je. 

"Pavla" vnímá, že chce a má sílu následovat to, co je v životě důležité. "Leila" vnímá radost a lehkost. Obě by chtěly jít a stoupnout si na místo vedle "Alexe", mají ho rády. "Alex" má rád obě a kteroukoliv z nich by vedle sebe chtěl. Vedle něj je ale jen jedno místo a na něj si nemůžou stoupnout zároveň i "Pavla", i "Leila". A já vůbec nevím, jak v konstelaci pokračovat.. : )

Už chápu Alexovi zvláštní pocity, které popisoval před konstelací. Vybere si radši pocit, že následuje důležité poslání, nebo pocit radosti a štěstí? Má se jednoho z toho vzdát? A čeho, co je "správné"? Jde to?

Naštěstí za "Pavlou" a "Leilou" přichází "Boží láska". Obě ženy se rozestupují a "Alex" ji vidí za nimi. Najednou ví, že chce jít k ní, a všechno ostatní je mu jedno.

Musí ale projít mezi "Pavlou" a "Leilou". Dokáže to? Obě ženy mu mezi sebou vytváří cestu a "Alex" je míjí a prochází mezi nimi. Objímá "Boží lásku" a říká: "Tak tady je teda krásně." Šťastně se usmívá a nemůže se na "Boží lásku" vynadívat. Říká: "Já už vím, ony tu celou dobu byly jenom proto, aby mě sem dovedly. Vždyť ony dokonce obě i vypadají jako Panenka Maria. Pojďte sem za mnou klidně taky, obě, tady je to fakt dobrý."

"Pavla" a "Leila" ale místo toho uzavírají za "Alexem" cestu, otáčí se trochu zády k němu a dívají se na sebe. Jsou šťastné a cítí úlevu: "Hele, tak jsme to všechno udělaly dobře, došel až tam." "Jo, ségra, povedlo se nám to a Alex nesešel nikde z cesty, dovedly jsme ho tam. Tak jak jsme byli všichni předem domluvení. Od toho jsme tu my dvě byly, aby to musel tak dlouho hledat a nakonec najít." : )

Po konstelaci skutečný Alex říká: "Já si vlastně pořád nejsem jistý, jak to dopadne. Ale teď najednou vím, že to bude nějak úplně jednoduché a že se to nějak vyřeší. A je mi najednou úplně dobře."

************************************************************************************************************

duben 2015

Individuální harmonická konstelace - Úcta mezi ženami a muži

V této konstelaci jsme chtěli vrátit mužům a ženám vzájemnou úctu a důstojnost v jejich vztahu. Na celé planetě, a nebo aspoň v celém světě, který ze svého pohledu vidí Petr : )

Po úvodním detailním rozhovoru o důvodech, proč vztahy nefungují, ani vůbec vlastně fungovat nemůžou, a když náhodou fungují, je to jen výjimka, jsem vybrala role do konstelace. Byli to "Muži" a "Ženy". V jejich základní podobě, úplně obecně. Pak "Moderní ženy" a "Moderní muži". To jsou ti, kteří se chovají tak, jak je to v současnosti v naší společnosti normální. Z Petrova pohledu. Jak popisoval v úvodním rozhovoru, vyvolávají v něm pocity strachu a vzteku a jejich chování mu z nějakého důvodu vadí. Nejvíc asi zbytečná "Vyzývavost" u žen. Vadí mu, že ženy i muži jako by ztratili důstojnost, proto dáváme do konstelace "Ztrátu důstojnosti". Všem chybí "Úcta". A samozřejmě v konstelaci bude i "Petr".  

Konstelace začíná. "Úcta" stojí úplně na kraji, cítí se utiskovaná a vytěsněná. Vnímá jen svůj vnitřní svět, kde je úcta a jemnost. Z podstaty sama sebe se v okolí nemůže nijak projevovat. "Ztráta důstojnosti" se snaží zabrat si celý prostor pro sebe. Pak jí utiskování "Úcty" začíná nudit, když nijak nereaguje. Radši jde pošťuchovat "Petra" a moc se baví tím, když se jí ho povede naštvat. Když tak "Petr" vlastně odlákal pozornost "Ztráty důstojnosti", "Úcta" má najednou kolem sebe volno a může se přiblížit i k ostatním. Jde kousek k nim a kousek se zase vrací na svoje místo.

"Muži" a "Ženy" teď najednou vidí "Úctu". Jdou k ní. Je jim u ní oběma příjemně. Jen mezi nimi navzájem jako by byla nějaká zeď. "Ženy" nic nedělají, protože mají přirozenou důvěru v to, že se něco stane. "Muži" jejich přání vnímají a vydávají se ke zbývajícím postavám.

Tam se zatím odehrává úplně jiná situace. "Moderní ženy" jsou nějak bezradné. Dívají se na "Moderní muže". Vůbec neví, co by měly dělat. Nevidí žádnou možnost, jak se k "Moderním mužům" chovat nějak normálně. Cítí strach a vztek. To byly pocity, které v úvodním rozhovoru popisoval Petr. Ve skutečnosti je cítil a vyjadřoval vlastně za "Moderní ženy", ke kterým tento pocit patřil, aby na něj upozornil. Pak si "Moderní ženy" všímají  "Vyzývavosti" a říkají si: "aha, to je super, to bude asi nějaký návod, co dělat, něco, co funguje". Jdou k ní. "Moderní muži" jsou nějak nepřítomní. Když vidí "Moderní ženy" s podporou "Vyzývavosti", tak se trochu proberou a všimnou si jich. Jdou k nim, protože mají pocit, že by asi měli. Společně u nich je teď i "Ztráta důstojnosti". Nikdo tu vůbec neví, co dělat. "Ztráta důstojnosti" je vlastně ztráta pocitu, že člověk může být sám sebou. Že si užívá, že může jen tak dělat to, co je pro něj přirozené, a to mu dává energii. Že tak bude mít přirozeně dost lásky a podpory, a nemusí mít strach, že by to tak nebylo.

"Muži" jdou k této skupině, pomalu jí obcházejí, a pak se vracejí k "Ženám". Ty jsou šťastné, že "Muži" něco udělali. Zeď mezi "Ženami" a "Muži" mizí, "Ženy" a "Muži" teď můžou být spolu. "Ženy" cítí, že teď, když "Muži" něco vyřešili sami,  je přirozené, aby "Muže" následovaly a udělaly totéž. Jdou k "Moderním ženám" a "Moderním mužům", pomalu je obcházejí, a pak se vracejí k "Mužům". Potřetí se po nich na stejnou cestu vydává i "Úcta". Jde také k "Moderním ženám" a "Moderním mužům", obchází je a vrací se.

"Moderní ženy" a "Moderní muži" pak začínají vnímat "Úctu". Jdou k ní. "Ženy" a "Muži" teď stojí proti sobě a dívají se na sebe. "Moderní ženy" a "Moderní muži" je napodobují. "Moderní ženy" stojí vedle "Žen" a "Moderní muži" vedle "Mužů" a také se na sebe vzájemně dívají. Jako by byly jejich děti, které jsou rády, že teď mají nějaký vzor.

"Petr" jde k "Mužům", cítí, že patří k nim jako jeden z nich.

Je poznat, že tu ještě něco chybí. Přichází "Máma". Je to i matka "Petra", ale symbolicky vlastně matka všech "Mužů", protože "Petr" je jen jeden z nich.

"Máma" jde k "Úctě" a dívá se na ní. Začíná vnímat, že i ona si zaslouží úctu. Protože možná něco nedělala dobře, ale byla tu o generaci dříve v době, kdy to bylo těžší. Nesla na sobě vzorce chování z předchozích generací, proto, aby tu "Petr" a "Muži" mohli být teď. "Petr" si to uvědomuje a dívá se teď na "Mámu" s úctou. Vnímá, kdo vlastně ve skutečnosti je. Chce se o ní starat, podporovat jí. "Máma" se dívá na "Petra". Vnímá, jak jí teď vidí, cítí úlevu a je šťastná. Na "Petra" se začíná dívat s úctou a vážit si ho za to, jak se k ní chová.

"Petr" a "Muži" se teď úplně stejným způsobem dívají i na "Ženy". Váží si jich, chtějí se o ně starat a podporovat je. "Ženy" to vnímají, jsou šťastné a cítí k "Mužům" úctu a vděčnost.

Najednou je poznat, že se tu vlastně vytvořily tři po sobě jdoucí generace. Prostřední generace jsou "Muži" a "Ženy". Mají teď spokojený vztah, ve kterém jsou šťastní. Je následují jako vzor o něco mladší "Moderní ženy" a "Moderní muži". Vedle "Mužů" stojí jejich "Máma". Vedle "Žen" stoji "Úcta", která teď převzala roli jejich "Táty". "Táta" a "Máma" vlastně zároveň představují vzor partnerské dvojice z předchozí generace.

"Ženy" začínají vnímat od "Táty" podporu, a váží si toho. A stejně tak začínají přijímat podporu od "Mužů" a vážit si i jich.

Kruh se uzavírá : ) Přesněji se uzavírá symbolický čtverec mezi ženami a muži a předchozí generací jejich rodičů, "Ženami", "Muži", "Mámou" a "Tátou", ve kterém teď proudí energie všemi směry:

"Táta" vnímá, že teď k němu mají úctu "Máma" i "Ženy". Kdyby třeba na chvíli "Máma" přestala, ale dál by k němu měly úctu "Ženy", bylo by chování "Mámy" tak nepřirozené, že by k němu "Máma" hned zase musela začít vnímat úctu. Jen co by si všimla, jak ho vnímají "Ženy".

Úplně stejně tak "Máma" cítí, že když jí vnímá s úctou syn, musí jí tak vnímat i její partner, "Táta", a naopak. Ví, že je to úplně stabilní a přirozené.

"Ženy" cítí podporu od "Táty", cítí k němu úctu. A stejně tak vnímají "Muže", nedokážou je teď vnímat jinak. Mají k nim naprostou důvěru, že je budou podporovat, a cítí k nim úctu.

"Muži" si váží "Mámy" i "Žen". A "Mámu" i "Ženy" chtějí podporovat a s láskou se o ně starat. Cokoli jiného by bylo nepřirozené.

Uvědomuju si, že to znamená, že v konstelaci došlo k obnovení energetické podpory mezi "Muži" a "Ženami" mezi všemi generacemi. Předávání energie je teď pro všechny úplně příjemné a přirozené.

"Mužům" i "Ženám" je v jejich vztahu moc dobře a předávají si vzájemně každý něco jiného. "Muži" dostávají od "Žen" úctu a důvěru, a proto mají dost energie. "Ženy" dostávají od "Mužů" úctu a podporu a proto mají dost energie také ony. Každý má z předchozích generací všechnu podporu, kterou potřebuje. Nikomu nic nechybí : )

Nechávám ještě nějakou dobu tyto energie proudit a vůbec se mi nechce si z této konstelace vystoupit..: )

************************************************************************************************************

květen 2015

Individuální harmonická konstelace - Energie znamení Berana

Viktor má ve svém nativním horoskopu Chirona ve znamení Berana. Zároveň často vnímá agresivitu. Ať už velmi výrazně vyjadřovanou, nebo naopak její nedostatek a přílišné ustupování. Má pocit, že to je něco, co ho v mnoha směrech výrazně ovlivňuje. A vlastně neví proč. Chiron označuje v horoskopu naše nejhlubší zranění, které se dá uzdravit tím, že ho vědomě přijmeme.

V úvodním rozhovoru s "Viktorem"  se dostáváme k tomu, že první vzpomínky na "Agresivitu" má spojené s dětstvím a s jeho tátou. Viktor ho vnímal jako autoritu a měl "Strach" mu v něčem odporovat nebo na něco říct jiný názor.

I v jiných situacích má Viktor pocit, jako by někteří lidé byli agresivní. A chtěli, aby někdo dělal to, co chtějí oni. Jako by někdo měl být z nějakého důvodu jejich "Otrok". Jako v nějaké starověké společnosti, kde bylo normální "Otroctví".

Viktor v posledních letech vnímá výraznou "Únavu". Také se dostává do situací, kdy někomu pomáhá a vyčerpává ho to. Vždy je to ale takový typ situace, že by odmítnutí pomoci vnímal jako nečestné. Měl by pocit, jako by to bylo porušení nějakého "Slibu", že má dělat to, co se po něm chce.

U mámy si Viktor vybavuje, že chtěla, aby někdo někomu neustále pomáhal, a něco jí pořád vadilo. A na všechno se ptala "Babičky". Viktor má pocit, že i když nechce, podvědomě si sám vybírá partnerky, které jsou jí nějak podobné. Jako by i proto vyhledával nenaplněnou lásku a bál se začít skutečný nový vztah.

Uvedené postavy stavíme do konstelace. A je tu ještě Viktorův táta, zastoupený symbolickou postavou, pojmenovanou obecně jako princip "Berana". A Viktorovu mámu a partnerky, které si Viktor vybírá a které jsou jí podobné, představuje postava a princip "Luny".

Na začátku konstelace jsou postavy rozestavené zajímavým způsobem. Vytvořily se vlastně dvě řady postav.

V jedné řadě je "Viktor", za jeho zády za ním stojí "Beran". Za ním je "Strach" a za ním "Agresivita". Stojí seřazeni za sebou. "Viktor" je první a dívá se čelem ke druhé řadě.

V protější řadě je "Otrok", za ním stojí "Únava" a za ní "Slib". Jsou ale otočeni opačně, zády k první řadě, takže"Slib" má první řadu za zády. A před "Otrokem" stojí "Otroctví" a dívají se na sebe.

Jen "Babička" a "Luna" jsou jinde než v těchto dvou řadách, stojí jakoby stranou o kousek dále.

Uvědomuju si, že dvě oddělené řady postav představují zcela rozštěpenou energii znamení Berana. Beran symbolizuje v astrologii zdravou průbojnost, schopnost prosadit se, nové začátky. Je typický pro jarní přírodu, kdy se všechno probouzí, kvete a žije. Tady je v jedné řadě extrémně vyjádřená energie Berana, "Agresivita". A ve druhé řadě úplně potlačená energie Berana,"Únava". A vůbec nic mezi tím.

Zkouším zjistit, co se stalo a proč k tomu došlo. "Otrok" vnímá, že je úplně vyčerpaný a bez energie. Nikdy jsem nechápala, jak mohli být někdy otroci. Proč když jich bylo tak moc, tak proč se všichni najednou jednoduše nevzbouřili a neosvobodili. Tady je vysvětlení. "Otrok" nevnímá, že by se chtěl vzepřít, ale nejde to, protože otrokáři jsou silnější."Otrok" cítí jenom to, jak moc je unavený. Vůbec nic jiného nevnímá, a proto ani nic nechce.

"Otroctví" s "Otrokem" nebojuje. Ale kdykoli si všimne, že by "Otrok"  mohl mít víc energie, použije veškerou svoji agresivitu na to, aby byl zase unavený. Tím má jistotu, že tento systém udrží. S nejmenším výdejem energie. "Otroctví" vysvětluje, že takhle to prostě bylo. Tenkrát to jinak nešlo. Ve starověké společnosti to byl způsob, jak přežít. Kdyby všichni mohli dělat, co chtějí, vytvořili by toho jako společnost méně, než takto.

"Slib" napřed cítí, že je správné být poslušný. Jinak by se cítil nepříjemně, měl by špatné svědomí. Teď ale začíná přemýšlet. Najednou si uvědomuje, že to, že poslušnost je správná, nemusí být pravda. Možná není správné svoji energii věnovat jiným lidem. Už svoji energii nechce dál potlačovat a být unavený. Uvolňuje se a cítí najednou mnohem více energie. Otáčí se a odchází od systému"Otroctví", od této řady, k protější řadě.

Jenže vidí, že tam to není o moc lepší. Tady sice energii nikdo nepotlačuje. Ale zase tu je naopak extrémně výrazná   "Agresivita", což také není správné.

Najednou si uvědomujeme, jak různými způsoby se v naší společnosti toto schéma projevuje. Vidíme najednou úplně zřetelně, jak se někdo snaží být otrokář, aby měl moc a energii. Jak někdo je otrok, protože mu připadá správné pomáhat. Jak je někdo otrokář jenom ze strachu, aby nebyl otrok. A někdo otrok jen proto, že nechce podporovat otrokářství. A taky někdo je otrok a doufá, že když bude podporovat správné otrokáře, taky se z něj stane otrokář.

Vidíme, jak se toto schéma projevuje v politice v soupeření různých stran, které nám připadá normální a ne absurdní. Ve firmách, kde je ze záhadného důvodu potřeba pracovat ve stavu vyčerpání, i když to je neefektivní. V některých rodinách mezi rodiči a dětmi, kde rodiče nepochopitelně vyžadují hlavně to, aby je děti poslouchaly. Mezi kamarády, kteří se předvádí a porovnávají, kdo je lepší. Vlastně ve všech systémech s hierarchickým uspořádáním. Mezi partnery, kteří spolu nesmyslně soupeří, místo aby něco společně tvořili. Před očima se nám objevují nesmyslně investované peníze do hokejových týmů, s přáním, že "vyhrajeme". Zpěváci v obrovských halách, které ani není pořádně slyšet, a jejich nevysvětlitelně je obdivující  fanoušci. Programy osobního rozvoje a certifikáty, za které lidé rádi platí nelogické částky peněz. A objevují se nám další a další asociace.

"Agresivita" a "Únava" jdou teď k sobě. Dlouho se dívají jedna druhé do očí. Objímají se. Obě energie se spojují zpátky do jedné energie. Zdravé harmonické energie Berana.

Všechny postavy z obou řad, spojené s otrokářským systémem a starověkou společností teď poodstupují a odchází.

"Beran" teď vnímá zdravou, vyrovnanou průbojnost. A může jít k "Luně".

"Luna (Máma)" se napřed cítila velmi nejistá. Nemohla se rozhodnout, jestli má být s"Beranem (Tátou)", nebo ne. Cítila, že by potřebovala ještě čas. Že potřebuje ještě dospět, aby se uměla rozhodnout. Vnímá, že najednou čas má. Postupně přijímá více energie. Nakonec cítí, že teď je přirozené jít dopředu k "Beranovi", který se před ní zrovna úplně přirozeně objevuje. Dívají se na sebe a objímají se.

Za nimi stojí "Babička". K ní přichází "Slib", který teď vystupuje v roli jejího partnera, "Dědy". Dívají se na "Lunu" a "Berana" a říkají si: "Vidíš, to je další generace. Dokázali jsme jim předat životní energii, i když to nebylo jednoduché. Došla až k nim a proto tu mohou být. A dělají všechno lépe, než jsme to dělali my, tak to je přirozené. A po nich přijde zase další generace."

"Viktor" jde k rodičům a staví se před ně jako ještě novější generace. Vnímá za sebou "Berana (Tátu)" a "Lunu (Mámu)", a za nimi "Babičku" a "Dědu (Slib)". Ví, že od nich k němu proudí životní energie a váží si toho.

Cítí, že se teď snad od generací starověké společnosti až k němu do současnosti obnovila zdravá životní energie, energie Berana. A ví, že vždy každá generace dělá něco o trochu lépe, než ta předchozí, a že tak je to přirozené. Důležité je, že se životní síla předává z generace na generaci, a život dál pokačuje.

A uvědomuje si, že starověká společnost je systém, který patří do minulosti. Dnes už nikdo nemusí být otrok ani otrokář, nemusíme nic takového vnímat. Můžeme být jen úplně jednoduše sami sebou.

************************************************************************************************************

červen 2015

Individuální harmonická konstelace - Partneři duše

Někteří lidé věří, že někde existuje jejich spřízněná duše, partner duše. Někdo, koho hledají a ke komu patří. Asi se už znají z mnoha předchozích životů. Nebo se předem domluvili, že tento život stráví spolu jako partneři.

A teď to na nějaké rovině vnímají a cítí, že by tento slib měli dodržet a svého partnera duše najít. Jinak by se ve svém životě necítili dobře a něco by jim vždycky chybělo. Jako by bylo nějak dané, že mají být spolu. Možná tento pocit znáte a takové své druhé já podvědomě nebo vědomě hledáte také.

To, že jsou takoví partneři duše, nějak vnímá i "Honza". Teď si myslí, že jeho partnerka duše je "Katka". Někdy jako by vnímal "Katky duši"  a měl pocit, že jsou domluvení, že budou partneři. Skutečná "Katka" si ale nic takového nemyslí a "Honzu"  vnímá jako kamaráda.

"Honza" přemýšlí o "Partnerství duší". Co to vlastně je za pocity, co nás tak ovlivňují. Neví. Ale cítí a vnímá, že když někdo není se svým partnerem duše a mine se s ním, může v něm zůstat velký pocit křivdy, jako by byl "Oběť ". A když někdo odejde od partnera duše nebo ho nenajde, asi se pak cítí jako nějaký "Provinilec". Neví, co s tím.

"Honza" by chtěl být jednoduše šťastný a mít harmonický partnerský vztah. A chtěl by, aby už nikdo necítil žádné "Utrpení" spojené s tím, že je někdo nějak nešťastně zamilovaný. Aby mohl být každý jen tak s kým chce, koho má rád a s kým je mu dobře.

Do konstelace vybírám uvedené postavy a ještě "Boží lásku" jako energii, která by mohla situaci změnit.

"Utrpení" jde ke "Katky duši", která stojí na okraji. "Katky duše" říká, že tu byla jen proto, aby na něj upozornila a aby už skončilo. Ona teď může odejít. Odchází.

"Utrpení" si prohlíží celou konstelaci. Napřed si připadá těžké. Postupně se cítí mnohem lehčí a je mu lépe. Pak se otáčí a odchází směrem za "Katky duší". Jakoby k oknu a ven z místnosti.

"Provinilec" a"Oběť " stojí blízko "Partnerství duší".

"Provinilec" by chtěl odejít, ale nějak to nejde. Vnímá, že má být se svým partnerem duše, že je to tak domluvené. Cítí ale, že šťastný by byl jinde. Že ho tento vztah zatěžuje, místo aby mu v něm bylo dobře.

"Provinilec" by mohl odejít. Když odejde, zůstane mu ale pocit viny.

"Oběť " vnímá, že tu radši zůstane, když to tak má být. Také ale cítí, že ji to zatěžuje, místo aby jí bylo dobře. A cítí pocit křivdy. A když vidí, že by "Provinilec"  chtěl odejít, cítí se nějak ještě ukřivděnější.

"Oběť "  tu může zůstat. Když to udělá, zůstane jí ale pocit křivdy.

"Boží láska" je pozoruje a zdá se jí to nějak zbytečně těžké.

"Provinilec" a "Oběť " se k sobě otáčí a dívají se na sebe. Po chvíli je vše lehčí. Uvědomují si, že necítí nic z předchozích pocitů.

Můžou se na sebe jen tak dívat. A můžou jen tak odejít, každý jinam. Najednou cítí, jak se mají rádi, za to, že spolu nemusí a nemají být a mohou si oba dělat, co chtějí. Oba cítí velkou úlevu, děkují si a odcházejí každý jinam, úplně volně.

Najednou nám dochází, co všechno takovými energetickými vazbami mezi partnery může být ovlivněné. Že to je vlastně úplně vždycky, když někdo cítí, že s někým "musí" být.

Vybavují se nám všichni nešťastně zamilovaní kamarádi, romantické básně. Hudba, kde zpěváci srdceryvně zpívají o nešťastné lásce a depresích a posluchači jim rozumí. A vlastně třeba celé období romantismu. A šťastná pohodová manželství, kdy se najednou jeden z partnerů zbláznil a odešel ze dne na den za někým, s kým "musel" být. A úplně nešťastná manželství, ze kterých ale partneři nedokážou odejít, protože je "něco" drží u sebe. Nebo to nedokáže jeden z manželů, a druhý si dělá, co chce, protože ví, že může, že ten druhý od něj neodejde. Najednou vidíme i to, jak někteří lidé zůstávají  ve vztahu, který by mohl jinak být úplně šťastný, ale jak cítí, že jim něco vždycky bude chybět. A kolik třeba nemanželských dětí vzniklo z různých takových energetických příčin. Uvědomujeme si další souvislosti.

Dochází nám,  kde všude se takové energetické vazby projevovaly a jak byly zatěžující. A jak jsme na ně zvyklí, takže nám připadají normální.

"Katka"  mezitím odchází. Vlastně přesněji řečeno utíká a chce být co nejrychleji někde úplně jinde. Ulevilo se jí, že může odejít.

V konstelaci teď zůstávají jenom "Honza" a "Boží láska", ostatní postavy už postupně odešly.

"Honza"  jde k "Boží lásce". Vypadá to, že se obejmou. Pak se ale zase otočí a jde za "Katkou", chce jí přivést zpátky.

"Boží láska"  se na něj s láskou a pobavením dívá: "No, když nechce být šťastný, ale baví ho to i teď, takhle blbnout, tak ať si klidně takhle blbne : ) Já ho mám ráda. Já mám ráda pořád všechny, ať dělají cokoli : )"

Pak jde kousek stranou a dívá se šťastně před sebe, "Honzu" nevnímá.

"Honza" se nakonec přece jen zase otáčí a jde pomalu až k "Boží lásce". Objímají se.

A "Honza" teď vůbec nic jiného nevnímá, jen  "Boží lásku". Všechny předchozí pocity jako by zapomněl.

"Boží láska" objímá jeho. Představuje vlastně energii čisté lásky bez podmínek.

A symbolicky teď "Honza"  "Boží láska" představují také jiný typ vztahu.

Ne vztah vzniklý z dnes už zatěžujících energetických vazeb. Ať už za jejich původ považujeme spřízněné duše, společné zážitky a vazby z minulých životů, domluvené partnery duše nebo cokoli jiného. Cokoli, co nás nutí k tomu, že s někým "musíme" být.

Ale vztah vzniklý jednoduše z pocitu štěstí a lásky bez podmínek. Příjemný, bez zbytečných dramat a zbytečného napětí. A mnohem lehčí : )

Jako by nám některé energetické vazby mezi partnery mohly dříve přinášet lásku a pocit štěstí. Ale dnes, po všech probíhajících změnách ve společnosti, začaly být už naopak zbytečně zatěžující. Jako bychom dnes už mohli mít něco lehčího a být šťastnější.

Takže pokud i vy hledáte svoji "spřízněnou duši", je možné, že existuje.
A je možné, že k vám teď přijde "jen tak" : )

************************************************************************************************************

červenec 2015

Individuální harmonická konstelace - Mamánek

Připadá mi zajímavé, jak se v poslední době často hlavně v různých médiích používá termín "mamánek". Ano, je to na první pohled dost legrační termín : ) Ale co to vlastně je? Možná je za ním něco mnohem hlubšího, než jak to vypadá..Jednu z odpovědí může napovědět následující konstelace..

Tomáš je unavený. Má pocit, jako by pořád někomu dával svojí energii. Jako by jí dával do projektů druhých lidí, místo aby jí používal pro to, co chce dělat on. Chtěl by, aby každý měl svojí energii pro sebe a mohl s ní dělat, co chce. Zároveň vnímá, jako by kdysi v minulosti prožil nějakou velkou ztrátu, a chtěl by se podívat na to, co to bylo. Možná že v některém životě přišel o jedinou partnerku, se kterou měl být, a pak už byl sám.

Po úvodním rozhovoru vybírám postavy, které budou vystupovat v konstelaci. Budou v ní "Tomáš", "Partnerka", "Matka" a "Otec". Dále "Ztráta" a nějaká "Válka", kvůli které možná k pocitu velké ztráty mohlo dojít. Tomášova energie, kterou pořád někomu nebo do něčeho dává. Nazvali jsme jí obecně "Moje energie", protože symbolicky představuje pro kohokoli jeho vlastní energii, kterou by měl mít možnost používat pro sebe. A Tomášovo zřejmě podvědomé "Svolení", aby si jeho energii mohl "Kdekdo" kdykoli brát. Například dává hodně energie do "Práce". A ještě v konstelaci budou "Strach" a "Únava".   

Na začátku konstelace stojí "Tomáš" uprostřed, v rohu vpravo před ním je "Partnerka" a v rohu vlevo před ním jsou "Matka" a "Ztráta". "Tomáš" si najednou uvědomuje: "já jsem asi kdysi nějak ztratil matku, ne partnerku, to je to, co mě tak ovlivňovalo..." Jde k "Matce" a snaží se jí pomoct, zachránit jí. "Matka" i"Tomáš" jsou rádi, že jsou spolu.

"Partnerka" vnímá, že má "Tomáše" docela ráda. Asi by si mohli rozumět, kdyby se na ní podíval. Je tu ale jakoby navíc, nikdo si jí nevšímá. Proto se pomalu otáčí, aby odešla jinam.

"Tomáš" chce dělat to, co je správné. Proto chce chránit "Matku", protože ví, že ho potřebuje. Musí nějak zajistit, aby se už jim ani nikomu jinému nemohlo stát to, jak ji ztratil. "Partnerka" se asi cítí dobře a nic nepotřebuje, proto si jí nevšímá.

Díváme se, kde je vlastně "Otec". Stojí kousek dál a snaží se pomoct "Válce". Vnímá, že ta ho potřebuje, asi aby něco důležitého zachránil a ubránil nějaké lidi. "Matka", tedy jeho manželka, ho nepotřebuje tolik.

Napadá mě, že je to vzorec, který se mohl opakovat po mnoho generací. "Otec" se pro dobrou věc věnuje "Válce", místo svojí manželce, "Matce". V další generaci syn "Tomáš"  vidí, že je jediné správné řešení, aby on chránil "Matku", když to neudělal "Otec". Proto se nevěnuje svojí "Partnerce". A v další generaci, kdyby měli "Tomáš" a jeho "Partnerka" dalšího syna, věnoval by se zase on svojí matce, Tomášově"Partnerce". Zatímco "Tomáš" by se věnoval svojí "Matce" a chránil jí. A tak se to mohlo stále opakovat přes další generace.

Najednou si uvědomujeme, že to je vlastně i vysvětlení toho, proč tolik mužů potřebuje trávit čas v práci, místo aby byli se svojí rodinou. Jak může vznikat workoholismus a potřeba dělat  práci co nejlépe. A zachránit tím svět. Proč muži v práci pořád za něco bojují a něco prosazují, i když někdy ani není jasné, za co a proti čemu. Proč mají potřebu bojovat, místo aby dělali něco jiného.

A proč někdy chtějí být víc se svojí původní rodinou nebo s matkou a starat se o ní. Místo aby se přirozeně věnovali svojí partnerce a svým dětem. Nemusí to být vůbec proto, že by to pro ně bylo pohodlnější, i když to tak vypadá. Ale může to být proto, že někde uvnitř v nich je malý kluk, který má maminku rád a musí jí zachránit, protože vidí, že tatínek to neudělá.

"Tomáš" a "Matka" se objímají. "Matka" "Tomášovi" děkuje. Je mu vděčná za to, že se o ní staral. A vnímá, že už má dost podpory a že jí je dobře. A že to tak už zůstane. Proto "Tomáš" může jít dál. I když budou každý jinde, jeho podpora jí už zůstane a bude jí dobře.

Teď se "Tomáš" může otočit a poprvé se pořádně podívat na "Partnerku".

"Tomáš" napřed vnímá, že neví, co by měl dělat. Pak si uvědomuje, že si s "Partnerkou" může vytvářet vztah. I když jí nemusí zachraňovat, ani ona jeho, mohou jen tak být spolu.

Otáčí se ještě kousek dál. Před ním stojí "Moje energie". Tomášova "Partnerka" jde vedle ní, jako by byla její součástí, jedním z jejích projevů.

"Otec" a "Válka" mezitím už poodešli, ale na jejich místě teď stojí "Kdekdo" a"Práce". Jsou tu vlastně dvě dvojice postav vedle sebe. "Tomáš" a jeho energie, "Moje energie". A o kousek dál vedle nich "Kdekdo" a jeho energie, to co z ní tvoří, "Práce".

"Tomáš" by chtěl jít k "Mojí energii", být úplně s ní. Ale má "Strach". Raději jde ke "Kdekomu" a pomáhá jemu s jeho "Prací".

Vnímá, že dělá něco, co je správné. Někomu pomáhá s tím, co dělá on. Cítí, že si za to zaslouží obdiv, že to pro někoho dělá. A navíc je to tak jednoduché. Když se mu zrovna nechce, jednoduše toho nechá, a pomáhá když se mu zrovna chce. Nemá žádnou zodpovědnost. Jako malý syn, když pomáhá mamince.

S "Mojí energií" a "Partnerkou" by to bylo jiné. Musel by se jí věnovat pořád, ne jen když se mu chce. Tvořit něco společně. Musel by nést zodpovědnost za výsledek. A ještě třeba poslouchat, jak výsledek hodnotí jiní lidé. Jediná výhoda by byla, že by svojí energii používal sám, nikdo by mu jí nebral : )

Vzpomínám si na všechny kamarádky, které jsou samy doma s dětmi, všechno zařizují a jejich manžel dělá kariéru. A "pomáhá" jim. Na to, že jim to vadí, a vlastně neumí vysvětlit, proč. Že mu neumí říct, že se cítí jako ve vztahu matka-syn, a ne partner-partnerka. Že je rozdíl mezi pomáháním a partnerstvím. Uvědomuju si i, jak je to asi se ženami, od kterých partner jen tak odešel a nechal je s dětmi. Že takhle k tomu vlastně asi mohlo dojít.

A zároveň vidím, že muži za to "nemohli". Prostě museli být s maminkou, chránit jí, protože tatínek byl ve válce. Nebylo to jednoduché. A pak nemohli úplně k partnerce, i když chtěli. A tak si na to nakonec po generace zvykli.

"Tomáš" postupně získává odvahu a jde k "Mojí energii". Dívají se na sebe a objímají se.

"Strach" odchází. A spolu s ním i "Únava" a "Svolení".

"Tomáš" si uvědomuje, že to znamená, že teď bude jednat a tvořit sám za sebe. Bude hledat, kdo skutečně je, a co má dělat. Ze svojí energie. Že si i vytvoří partnerský vztah, místo aby svojí partnerce jen pomáhal. A bude k tomu všemu mít svojí energii, která se mu už nebude nikde ztrácet.

"Moje energie" říká: "No, tak konečně ke mně přišel. To jsem teda ráda, že jsme spolu."

"Tomáš" je taky rád, je mu mnohem líp. I když  to takhle bude asi těžší : )

************************************************************************************************************

srpen 2015

Zlaté pravidlo

Jedna z možností, co dělat v jakékoliv neřešitelné situaci : ) A zároveň přístup, který zjednodušuje život.. vede k tomu, aby se nám jednoduše plnila přání.. Trochu tajemné, ale velmi fungující Zlaté pravidlo : )

Někdy se můžeme dostat do situace, která je tak komplikovaná, že nevíme, jak dál. Nebo si něco přejeme a stále se nám to nedaří. Co pak můžeme dělat?

Jednou z možností je samozřejmě individuální harmonická konstelace : ) To ale není to, o čem teď chci psát.

Jiná možnost, která funguje, i když nic jiného nefunguje, je jednat podle Zlatého pravidla.

Protože k němu jednou dojde asi každý, kdo je na duchovní cestě, jsou různé verze jeho formulace. Kdo se k němu dostal přes vlastní jedinečný zážitek nějaké neřešitelné situace, vnímá, co to je, i beze slov. Jde zformulovat asi následujícími slovy:

Zlaté pravidlo
 snažit se jít za svým záměrem po malých kouscích a s láskou při tom pozorovat, co se děje    

Znamená to zformulovat si, co je záměr. Co je vlastně ve skutečnosti to, co chceme. Skutečná kvalita toho, proč něco chceme. Co by bylo úplně ideální, kdybychom nevnímali žádné limity. Tak, jak je to v souladu s nejvyšším dobrem. O tento záměr poprosit.

Pak se můžeme snažit za tímto záměrem jít. Po malinkých krůčcích. Udělat několik malých věcí, o kterých si myslíme, že jsou s ním v souladu. A jen tak sledovat, co se děje. Jestli se "náhodou" stane něco malého, co je s naším záměrem také v souladu, a mít z toho radost.

Snažit se a zároveň nechat volný prostor tomu, co přichází. Nesnažit se něco dělat, ale jen se otevřít tomu, aby změna mohla přijít. Pokud je to v souladu s Boží láskou.

Například můžeme být velmi nespokojení s něčím ve vztahu k partnerovi. Už nevíme, co s tím. Můžeme to začít jen s láskou pozorovat. Třeba si všimneme, že se chová malinko jinak, než jsme si mysleli. Nebo nás napadne zeptat se ho na něco, co s tím souvisí. Nebo on řekne něco, co jsme nevěděli. A za nějakou dobu zjistíme, že je něco vlastně jinak.

Když něco chceme, můžeme za tím samozřejmě jednoduše jít. A naše přání se nám může splnit.

Když jdeme za svým záměrem podle Zlatého pravidla, je to trochu jiné. Jdeme za tím, co je skutečná kvalita našeho přání. Někdy nás to může vést k tomu, přání ještě přeformulovat.

Pomáhají nám různé náhody a my víme, že jdeme správně. Vnímáme, že nás Univerzum v našem přání vede a pomáhá nám. Naše přání k nám také může přijít úplně jiným způsobem, než jaký bychom čekali, nějak, jak nás to předtím vůbec nenapadlo.

Napřed se přizpůsobí i naše mezilidské vztahy, sociální okolí, podmínky, takže ke svému záměru nakonec dojdeme v klidu a harmonicky. 

Když nám v našem záměru něco jakoby nepřeje, je Zlaté pravidlo zvlášť důležité. Znamená to totiž, že kdykoli si své přání přejeme intenzivněji, zesiluje se tím i síla, která působí proti němu. Nějaký podvědomý vzorec chování. Proč vlastně naše přání tolik chceme? Co by se stalo, kdyby se nesplnilo? My ale v klidu, s láskou a po malých kouscích tyto síly harmonizujeme. To je efektivnější, než snažit se vyhrát.

Například náš partner může dělat něco, co nám vadí, protože toto chování zdědil po prapředkovi ze své rodiny. Čím víc mu  to  budeme  říkat, tím  víc  bude tohoto prapředka  podvědomě bránit  a  tím  víc  bude jeho chování opakovat. I když vědomě třeba nechce. Pokud naopak jeho chování budeme trochu s láskou pozorovat, i když mu nerozumíme, bude to vnímáno jako uznání jeho prapředka. A tlak, který partnerovo chování způsoboval, se může zmírňovat.

Ješte jiná formulace Zlatého pravidla je poprosit o upgrade v určité oblasti. Jako když se upgraduje počítačový program. A otevřít se tomu, aby změna přišla, pokud je to v souladu s Boží láskou, v tu dobu a v té formě, jak je to v souladu s Boží láskou. A pak už nic nedělat a počkat, až proběhne upgrade : )

A ještě jiný způsob, jak říct totéž, je, že pokud si něco přejeme skutečně ze srdce, splní se to. Tak se totiž nevytváří  ani to, že bychom něco "chtěli", ani nic, co by bylo proti našemu přání. Takže to se pak jednoduše splní. To je tajemství toho, jak si "přát skutečně ze srdce" : )

************************************************************************************************************

září 2015

Harmonický partnerský vztah

Poslední dobou se v harmonických konstelacích mých klientů opakuje téma harmonizace partnerského vztahu.

Je zajímavé, že pro každého je to něco trochu jiného, a zároveň jako bych se při tom z různých úhlů pohledu dívala na stále stejný princip.

Na určité úrovni nás do partnerských vztahů vedou neuzdravená traumata a podvědomé vzorce chování. To je to, co nás podvědomě přitahuje k nějakému partnerovi. Po jejich zvědomění a zharmonizování se objevuje prázdno. Nic se najednou neděje. Zároveň je to ale prostor a obrovská příležitost. Abychom si vyjasnili, co chceme, a partnera si našli jako svůj harmonický protějšek.

Následující úryvky z individuálních harmonických konstelací při tom můžete vnímat jako inspiraci.

V historii Jirkovy rodiny jsme došli až k situaci, kdy jeho pradědeček utekl do jiné země. V původní zemi nechal i svoji tehdejší lásku a v nové zemi si pak vzal prababičku.

Žena, která byla jeho původní vážná zámost, vnímala věci více srdcem. Nemohla pochopit, že pradědeček utekl. Ve svém srdci cítila, že měl zůstat s ní, že spolu byli šťastní.

Pradědeček více dokázal být šťastný a spokojený i ve složitých životních situacích. Řekl si, že se nedá nic dělat, a dokázal být šťastný i tak.

A co je správně? : ) Prožívat život skutečně srdcem? Nebo být ve vyšších energetických vibracích?

Harmonická konstelace pokračovala tak, že žena si uvědomila, že má dar prožívat život skutečně srdcem. A našla si partnera, který byl schopný mít také tak hluboký vztah k ní.

A pradědeček si uvědomil, že má dar vnímat věci snadněji než jiní lidé, a začal k nim být trochu ohleduplnější. A uvědomil si, že je rád, že je s prababičkou, a může si jen tak spokojeně žít.

V jiné harmonické konstelaci se chtěla Magdaléna podívat, jak by se mohl vyvíjet její vztah se třemi různými partnery.

S jedním z nich už je. Po harmonizaci vztahu by se mohli začít skutečně vnímat. Zjišťovat, jak co prožívají, a obohacovat se vzájemně různými prožitky. Jejich dětem by zůstal původní pocit bezpečí.

Ve druhém vztahu by byla možnost sdílení. S druhým mužem by mohli skutečně sdílet svoje životy. Rozumněli by jeden druhému, mohli by si vyprávět, co se jim stalo, a měli by pro to pochopení. Jejím dětem by to nakonec dalo pocit, že je všichni mají rádi a jsou tu pro ně.

Ve třetím vztahu je možnost souznění. Se třetím mužem by mohli jen tak být vedle sebe a věděli by, že to tak má být. Byli by na sebe energeticky naladění i beze slov. Mohli by si dělat, co chtějí, a zároveň by se pořád vnímali a bylo by jim tak dobře. Jako spřízněné duše. Jejím dětem by to dalo možnost dělat úplně cokoli a kdekoli. A mít přitom pocit klidu a domova.

Magdaléna si po harmonické konstelaci uvědomila, že ona chce typ vztahu, kde je souznění. Zajímavé bylo ale i její doplnění, že kdyby nevěděla o všech možnostech, kterýkoli jeden z těchto vztahů by chtěla. Možná ale, že jí teď harmonická konstelace nějak dovede i ke vztahu, kde budou všechny tři energie najednou...

Při další harmonické konstelaci byla také tématem volba partnera. Na závěr se v ní ukázal harmonický obraz partnerských vztahů. Všechny postavy, které v harmonické konstelaci byly, vytvořily dvojice. Každý věděl, s kým má být, tak aby to bylo "pro nejvyšší dobro". Úplně jednoduše, jako když se dívá v restauraci, kde je volno, a najde svojí židličku. Nikdo nijak komplikovaně nepřemýšlel, s kým by měl být a jestli by neměl být jinde : )

A každému bylo dobře. Věděl, že je na správném místě. Ve vztahu s partnerem, se kterým má být. Podle svého srdce, duše, energie, se kterým vnímá souznění i sdílení. Se kterým je na všech úrovních v rovnováze a harmonii.

Jednoduše se k němu dostal z toho důvodu, že s ním na všech rovinách souzní. Je mu moc příjemně, cítí k němu lásku, a ta se mezi nimi vzájemně zrcadlí.

Ještě jedním aspektem, který se v harmonických konstelacích ukázal, je volnost. Když se partneři mají rádi, chtějí přirozeně spolu trávit čas a být spolu. Někdy ale může potřeba být spolu trochu souviset se strachem. A naopak můžeme mít i ve větší nebo menší míře schopnost vnímat společně volnost a lásku.

A na závěr trochu praktický návod, co s tím : )

Na to, co je naše nejvyšší energie, ve které v partnerském vztahu můžeme souznít na všech různých úrovních, se určitě naladíme v lásce, ne ve strachu.

A když v lásce přijmeme svojí nejvnitřnější esenci, to co skutečně jsme.

************************************************************************************************************

říjen  2015

Zneužití a jak říkat s láskou ne

V individuálních harmonických konstelacích se opakovaně ukazuje zajímavá věc. Následně jsem si jí začala všímat i u lidí kolem sebe.

Někteří lidé jsou přirozeně více naladěni na spolupráci s ostatními, snaží se s nimi domluvit. A někteří lidé více prosazují sebe. To je přirozené, protože jsme různí.

Zvláštní ale je, že někdo stále zjišťuje, že ustupuje i tam, kde nechce. A vůbec neví, jak se to vlastně děje : )

Jako by podvědomě vnímal potřeby druhých lidí jako důležitější, než svoje. Vědomě se může snažit dělat to, co chce. Ale jako by to nějak nešlo. Cítí se nějak nepatřičně. Nebo zjišťuje, že zase dělá něco, co chce někdo jiný.

Za touto situací je často schované nějaké zneužití nebo znásilnění. Třeba v naší rodině o sedm generací zpátky, u někoho, koho jsme vůbec neznali.

Myslím tím především zneužití nebo znásilnění v základním významu těchto slov. Někdo zneužil životní energii někoho jiného a donutil ho násilím dělat něco jiného, než chtěl.

Tato skutečnost je tak závažná, že se na sebe snaží upozornit ještě o generace později. Proto, aby byla uzdravena. To se projevuje výše uvedeným chováním.

Je jedno, jestli jde konkrétně o zneužití sexuální, kdy jde vlastně o zneužití energie, která tvoří život. To odpovídá více ženské životní energii, planetárnímu principu Venuše. Nebo o extrémní násilí a agresivitu, kdy je vlastně zneužitá energie, která život chrání a podporuje. To odpovídá více mužské životní energii a planetárnímu principu Marsu.

Když podobnou situaci vědomě uznáme a zharmonizujeme například v individuální harmonické konstelaci, naše podvědomé vnímání se změní.

Naše potřeby najednou přirozeně vnímáme jako stejně důležité jako potřeby druhých. To je provázeno pocitem úlevy, uvolnění a vyrovnanosti. Můžeme dělat, co chceme, a nevnímáme limity, ale volnost.

Je to projev obnovené úcty k životní energii v nás, kterou svým životem vyjadřujeme.

Je úplně v pořádku, že něco chceme. A druzí lidé klidně můžou chtít něco jiného. I naše okolí vnímá naše jiné podvědomé vyzařování a přizpůsobí se.

A přizpůsobí se rádo.

Jednak proto, že je jednoduše příjemné vidět, když někdo vyjadřuje to, co je. A jednak protože je vyjasněné, co chceme, a co nechceme.

S tím souvisí schopnost říkat, co chceme, a umět říkat "ne". Pokud chceme vědět, jak na tom s touto schopností jsme, můžeme si i uvědomit jako psychosomatický příznak stav naší páteře a zad.

Jen ten, kdo umí říct s láskou "ne", umí říct skutečně pravdivé "ano".

To, že je dobré říkat "ano", když po nás někdo něco chce, protože tím něco děláme jakoby my pro něj, je jen iluze. Ta nám umožňuje zaplétat se do různých situací, kdy nejsme v souladu sami se sebou : )

Kdy je dobré říct "ano", a kdy "ne", je přitom možné vnímat jednoduše. Pokud se snažíme být ve vyšších energetických vibracích, cítit se příjemněji, být v souladu se svojí esencí, snadno poznáme, co je kdy správné říct.

Je to jednoduché a pro všechny příjemné.

Když odpovídáme s láskou a pravdivě, je jedno, jestli říkáme "ano", nebo "ne" : )

************************************************************************************************************

listopad 2015

Individuální harmonická konstelace - Nemanželské dítě

Asi jedna z nejsložitějších situací v životě je existence nemanželského nebo nechtěného dítěte. Nikdo neví, co v takové situaci správně dělat.

Na jednu stranu si takové dítě samozřejmě zaslouží lásku. Na druhé straně to může zranit blízké lidi, a ti si lásku zaslouží také. Vypadá to, že tato situace nemá řešení. Že už neexistuje nic, co by se dalo udělat, aby to někdy bylo zase dobré.

Asi jediným řešením v jakékoli tak složité situaci je skutečně vnímat to, co je. Ne to, co by mělo být. A v souladu s tím jednat s co největší pravdivostí a láskou.

Jedním z takových příběhů je i příběh "Hospodáře", který se staral o "Hospodářství" a dával tak práci dalším "Lidem". Mohla to být třeba sklárna v horské vesnici, díky které všichni vesničané měli co jíst. Měl svojí "Manželku" a rodinu. Jeho práce byla moc náročná. V té době se bralo jako samozřejmost, že se lidé upřímně snaží žít správně a dělat to, "Co se má", jak nejlépe dovedou. Ale také se bralo jako samozřejmost, že se jim to někdy nepovede. To je to, "Co se nemá". Tak se stalo i to, že se jedné "Ženě" z vesnice narodil "Syn", o kterém se proslýchalo, že je nemanželské dítě "Hospodáře". Protože ta "Žena" byla prababička klienta "Vaška", objevila se celá situace v jeho individuální harmonické konstelaci.

Dívám se, jak se jednotlivé postavy cítí. "Vašek" se dívá jinam a má pocit, že se s tím stejně nedá nic dělat. Pak si uvědomuje, že se chce na situaci podívat.

"Hospodář" vnímá, že se stará o "Hospodářství" a o "Manželku" a rodinu. Uvědomuje si, že je to jeho úkol, který má na starosti, a snaží se ho proto co nejlépe plnit. "Manželku" zajímá hlavně to, jestli se "Hospodář" dostatečně postará o "Hospodářství". Pak ví, že je dostatečně postaráno i o ni. "Lidé" z vesnice chtějí, aby se "Hospodář" staral o "Hospodářství", protože to jim dává práci. Co dělá jinak, je jim jedno. Důležité je, aby dělal to, "Co se má". A aby to, "Co se nemá", na to nemělo vliv.

"Hospodář" vnímá i "Ženu". Ale úplně jinak, než ostatní postavy, uvolněně. U ní nemusí dělat to, "Co se má". Může  jen tak dělat, co se mu chce, nic nemusí. A to někdy potřebuje, aby dokázal většinou dělat to, "Co se má". Tak to je pro všechny v pořádku. "Hospodář" a "Žena" se jinak vlastně moc neznají, nemají spolu žádný vztah.

Stejně tak i "Žena" vnímá "Hospodáře". Že je to něco, co je navíc. Je pro ni úplně v pořádku, že "Hospodář""Manželku" a rodinu. Oni spolu nemají žádný vztah. Jen spolu někdy dělají něco, "Co se nemá", a jinak většinou dělají jen to, "Co se má". Tak přece žijí všichni "Lidé" v jejich vesnici a vzájemně s tím souhlasí.

"Žena" vnímá i svého "Syna". Má ho ráda. A je pro ni samozřejmé, že jeho otec, "Hospodář", k němu žádný vztah nemá. Protože to je přece nemanželské dítě, tak to se nepočítá.

Jediný, kdo situaci vnímá jinak, je "Syn". Snaží se jít k "Hospodáři" a být u něj. Vnímá, že k němu patří. Je to jeho tatínek.

"Hospodář" ale "Syna" vůbec nevidí. Neví, že vedle něj je.

Jeho "Syn" ho má rád a je rád že jsou spolu. Jinak ničemu nerozumí a je mu to jedno. Je mu jedno i to, co si tatínek myslí a že ho nevnímá. Je jen spokojený, že jsou spolu. A ví, že má být u něj.

"Hospodář" si všímá, že vedle něj je "Syn" a že ho celou dobu neviděl. Začíná vnímat, že to tak je. Cítí dojetí a lítost. A neví, co má dělat. To proto se snažil celou situaci nevidět. Ví, že ho "Syn" potřebuje, a i on jeho má rád. Ale zároveň vnímá, že kdyby mu to dal najevo, ublíží to  "Manželce" a rodině. Neví, co má dělat. Chtěl by to všechno nějak vrátit, aby se to nestalo. A teď neví, co s tím.

"Manželka" se začíná cítit nějak divně. Vnímá, co se děje. A také neví, co má dělat. Vadí jí i to, jak si teď bude připadat před "Lidmi".

Najednou "Hospodář" cítí, že svého "Syna" má rád. Říká mu to a objímá ho. S láskou ho přijímá a uznává. Protože ať se děje cokoli, tohle prostě tak je.

"Syn" vnímá, že ho "Hospodář" má rád a je šťastný. Pak už "Hospodáře" tolik nepotřebuje, a vrací se k "Ženě". Uvědomuje si, že mu stačí vědomí, že k "Hospodáři" může, když bude chtít. Že ho má rád. A že je jednodušší, když on bude víc s "Ženou". Protože "Hospodář" se musí věnovat ještě jeho "Manželce" a rodině, tak nemá tak moc času. Navíc má "Ženu", svojí maminku, rád. Ale je pro něj hodně důležité, že ví, že když bude chtít, tak k "Hospodáři" může.

"Žena" má radost, že "Hospodář" přijal jejich "Syna". Ona k němu nemá žádný vztah, ale je docela hezké, že má její "Syn" tatínka a je spokojený. Pak k ní z okraje konstelačního prostoru přichází nějaký nový muž a společně s ní a se "Synem" vytvářejí  novou rodinu. "Syn" postupně začíná vnímat, že víc patří k novému muži než k "Hospodáři".

"Hospodář" pak jde ke svojí "Manželce". Je mu vůči ní moc líto, co se stalo. Říká jí to. Ví, že už k ní možná nemůže. Nemohl udělat nic jiného, než svoje dítě přijmout. Cítí ale, že ona a rodina jsou pro něj mnohem důležitější. Bude mu líto, jestli ji ztratí. Ale bude to respektovat.

"Manželka" ho ale najednou začíná vnímat jinak. Už to není někdo, kdo zajišťuje "Hospodářství" a ji. Je teď najednou takový víc jako člověk. Protože se jako člověk zachoval ve složité situaci. Cítí, že předtím spolu byli proto, že to fungovalo. Ale teď s ní chce "Hospodář" být proto, že jí má rád. A ví, co to je, mít rád.

"Manželka" je najednou s "Hospodářem" skutečně šťastná a váží si toho, že takový vztah mají. Je jí líto, co se stalo,  ale nevrátila by to. A "Lidem" chce říct, že v té společnosti se tohle mohlo stát komukoli.

"Hospodář" udělal chybu. Ale ta chyba vlastně byla v pravidlech ve společnosti. Protože všichni předstírají, že to, "Co se nemá", není. A to není pravda. Proto se to někdy někde muselo projevit. Náhodou se to projevilo tím, že se zrovna její muž dostal do takové situace. Ale v té situaci, když už se do ní dostal, se zachoval jako člověk. Změnilo je to a jsou teď spolu, protože se mají rádi. Ne proto, aby dělali to, "Co se má".

"Hospodář" je vděčný a váží si svojí "Manželky". Ví, že se změnil, a že už nikdy nebude jen tak dělat něco, "Co se má" a "Co se nemá". Ale to, co skutečně cítí.

"Manželka" a "Hospodář" si najednou uvědomují, že vlastně jen hráli role v příběhu. Proto, aby se jejich prostřednictvím ukázal a mohl uzdravit problém v celé společnosti. Rozlišování toho, "Co se má", a toho, "Co se nemá". O čem se dělá, jako že to není, i když to je. A "Syn" vnímá, že on se narodil, aby si toho konečně někdo všimnul. Že to je to, proč tu je. Všichni jsou rádi, že se jim to povedlo. Že svým příběhem a tím, jak se zachovali, posunuli hranice vnímání, aby se společnost mohla v něčem posunout dál. Aby s láskou přijala i to, co dříve nepřijímala. Vnímají velkou úlevu.

To, "Co se má" a "Co se nemá", se objímají. Pak odcházejí do minulosti.

"Manželka" a "Hospodář" nově nastupují na jejich místo. K nim teď přichází "Svatba". Skutečná svatba, harmonické propojení energií. Kterou oba chtějí proto, že se mají rádi a vědí, co to je.

"Vašek" se cítí dobře, vnímá úlevu a má radost. A uvědomuje si, že tak složitá situace se mohla harmonicky vyřešit vlastně proto, že byla uznaná do určité míry. Nemanželské dítě bylo uznané do té míry, jak to bylo v souladu s tou situací. Ani ne více a ani ne méně. V souladu s tím, co je.

************************************************************************************************************

prosinec 2015

Harmonická konstelace pro mír ve světě

Záměrem této harmonické konstelace byl mír a zharmonizování celosvětového napětí. Tak jak je to pro nejvyšší dobro, to je s vyrovnaným respektem ke všem zúčastněným stranám. Zveřejňuji ji proto, že mi připadá zajímavá : ) Součástí záměru bylo i to, aby vliv harmonické konstelace byl postupný a bezpečný. 

Protože se v celosvětovém dění nijak nevyznám, nechala jsem si o aktuální situaci ve světě vyprávět od kamarádky. Podle ní je momentálně napjatá situace v "Sýrii". Je zde "Prezident" a jeho systém, a jsou zde "Klany", které se proti němu bouří a zároveň bojují proti sobě. Do jejich konfliktu zasahuje "USA". Přidalo se i "Rusko", asi proto, že konflikt má vliv na obchodování s "Ropou". Na celou situaci mají proto zřejmě vliv i "Obchodníci" s ropou, komoditami a financemi. Někteří lidé se až obávají, aby nedošlo k další "Světové válce". Do harmonické konstelace stavím tyto postavy. A ještě mi připadá, že v ní má být "Nevědomost", "Příčina", obyčejní "Lidé" v Sýrii, "Mír" a "Bůh".

Na začátku harmonické konstelace je většina postav blízko u sebe. Jejich propletené vztahy se postupně vyjasňují, oddělují a harmonizují.

"Obchodníci" a "Ropa" jsou spolu. "Ropa" by možná mohla i k "Rusku", ale neví.

"Rusko" se dívá na "Ropu" a začíná cítit nespravedlnost. Uvědomuje si, že když by na něj někdo zaútočil a zabral jeho území a suroviny, je "normální" se bránit. Ale když mu suroviny a jejich hodnota mizí vlivem obchodování, je "normální" se nebránit a nechat si ubližovat. Přitom je to vlastně totéž, někdo mu něco bere a nemá na to právo.

"Rusko" si začíná uvědomovat, jak moc chce přirozeně žít ve svojí zemi. Používat svoje zdroje surovin a žít jednoduše a v souladu s přírodou. A s tím, co chce "Bůh". Vnímá, že to tak teď je. A ví, že to chce bránit.

"Bůh" odvádí "Obchodníky", pomalu rozpouští světové finanční systémy a "Ropa" se postupně vrací k "Rusku".

"Rusko" má svojí krásnou rozlehlou zemi, kde je dostatek "Ropy" a surovin a je za to vděčné. Žije v souladu s "Bohem" a dělá to, co je důležité. Je zcela samostatné a nezávislé na jiných státech. A vnímá, že to je normální. Také z něj postupně odchází nějaká zátěž a projasňuje se.

"Klany" se najednou začínají cítit mnohem lépe. Otáčejí se tak, aby za svými zády měly "Rusko", a dívají se před sebe. Myslí si: "Doteď tu byl všude naprostý chaos a nejistota. Teď aspoň z jedné strany je "Rusko", které má s námi stabilní a jasné hranice. Můžeme si k němu stoupnout zády a víme, že se za námi nebude nic dít, co by s námi souviselo. To nám dává podporu."

"Nevědomost" stojí poblíž "USA" a teď jde k nim. Napadá jí, že vlastně nejde jen tak obchodovat se surovinami a mít víc peněz. Že se tím někde jinde ztrácí hodnota surovin. A že nejde jen tak jezdit do cizích států a něco tam dělat. Že tyto státy mají nějaké vlastní podmínky, které nezná. Doteď jí nic takového nenapadlo. Přemýšlí nad tím.

"USA""Nevědomost" si poodstupují kousek dál. "USA" si říkají: "No jo, ale tak když tomu nerozumíme, tak se do toho přece nebudeme plést. My tady vlastně máme svojí zemi, a máme tady dělat to, co chce "Bůh" a co má smysl. A zase v jiných státech to mají dělat jiní lidé. My jsme se vlastně omylem pletli někde jinde, protože jsme vnímali věci jen povrchně. Tak jsme jen tak něco dělali a nevšimli jsme si toho, co nevíme. Lepší bude, když budeme něco dělat u sebe, protože tomu rozumíme a je to to, co máme dělat."

Na jednom konci konstelačního prostoru teď stranou od ostatních stojí "Rusko" a "Ropa". Na druhém konci stranou od ostatních jsou "USA" a "Nevědomost". Cítí se dobře a samostatně. Vnímají, že dělají to, co je správné. Ostatní postavy jsou spolu uprostřed u "Sýrie".

Přiblížil se k nim "Mír", který původně stál až na kraji konstelačního prostoru. Protože vnímá, že je tu teď pro něj vytvořeno víc prostoru, kam může.

"Lidé" v Sýrii si uvědomují, že byli z toho chaosu úplně zmatení. Až teď, když jsou pryč  "Rusko" a "USA", mají možnost vidět, co tu vlastně je. Že jsou tu "Klany" a "Prezident". Doteď je pořádně neviděli. Začínají přemýšlet, co by bylo s tou situací správné dělat.

Chvíli cítí, že by chtěli někam utéct, třeba do "USA". Protože ty mají takovou lákavou energii, asi je tam hodně peněz a věcí. Ale pak vnímají, že "USA" odešly a jsou někde jinde. Dochází jim, že je správné a v souladu s "Bohem" věnovat se tomu, co je tady, proto tady jsou. Už nikam utíkat nechtějí.

Uvědomují si, že je dobře, že jsou tu teď zase jasné a stabilní hranice mezi "Klany". A že to jim dává jistotu. Není to mír ve smyslu, že by byla mezi "Klany" harmonie. Mezi "Klany" je napětí. Ale je to napětí, které je v rovnováze dané hranicemi, podle toho, jak má který  "Klan" velký vliv. V dané tradici to je vlastně jejich verze míru.

"Prezident" si uvědomuje, že se "Klany" vyvíjejí. Původně tu měl svoje místo, bylo to tak správné. Ale jak se "Klany" přirozeně vyvíjejí, tak je situace postupně jiná. Po nějaké době už by příliš zastavoval jejich přirozený vývoj a dál by to nešlo.  Proto tu ještě nějakou dobu je, a pak sám od sebe odchází pryč.

"Lidem" v Sýrii je teď dobře. Mají svoje "Klany" a hranice, stabilní prostředí. Vidí, jak "Rusko" a "USA" žijí v míru, dělají to, co má smysl, a na nikoho neútočí. Jsou pro ně v dálce jako vzor. A "Mír" postupně přichází i k nim. Hranice postupně přestávají být tak důležité a napětí mezi "Klany" se přirozeně zmírňuje.

O kousek dál stojí "Světová válka" a "Příčina". Dívám se, jestli ještě nechtějí říct nějakou zajímavou informaci.

"Světová válka" říká, že vznikla z důvodu, ze kterého války vznikají. Došlo k narušení rovnováhy v tom, co komu patří, k narušení hranic. Způsobili ho "Obchodníci", tím, že si přivlastňovali hodnotu věcí, které nebyly jejich. I když si to  nějak neuvědomovali. Někde se to ale muselo projevit, nemohlo to jen tak nemít následek. V někom to někde muselo vyvolat pocit, že mu někdo vzal to, co je jeho. A že je podvědomě správné se bránit.

Nebylo to ale vidět tak jednoduše, jako kdyby někdo na někoho zaútočil na hranicích nějakého státu. Finanční obchody vypadaly jako součást míru. Podvědomě ale byly správně přirozeně vnímané jako útok. Vyvolávaly tak podprahově napětí, které se někde muselo projevovat. "Světová válka" odchází.

"Příčina", chce vysvětlit, jaká byla skutečná příčina konfliktu. Říká, že lidé přestali mít spojení s "Bohem". Přestali přirozeně vnímat, co chce "Bůh", dělat to, co má smysl. Mohou žít v souladu s přírodou, dělat věci, které jsou v životě důležité. Místo toho začali přemýšlet povrchně. Začali si jen tak něco zkoušet s penězi nebo jen tak někam jezdit, vlastně proto, že neměli co dělat. Pak odchází.

"Bůh" září na všechny postavy, které v harmonické konstelaci zůstaly. A všichni to vnímají. A každý ví, co má dělat.

************************************************************************************************************

leden 2016

Individuální harmonická konstelace - Jak mít energii a nevnímat únavu

Pavel by chtěl mít víc energie. Cítí se unavený a přepracovaný : )

Při podrobnějším rozhovoru se dozvídám, že "Pavel" by chtěl mít dostatek "Energie". Vnímá neustálou "Únavu". Její příčinou může být nedostatek "Spánku". Spát ale nemá čas, protože se musí věnovat "Práci". A taky by chtěl mít samozřejmě někdy nějaké "Volno", aby si užil život. Cítí "Zodpovědnost" za to, aby všechno stihnul a aby si vše zorganizoval tak, aby měl dost energie, ale neví jak. Možná, že je to i vliv jeho "Rodiny" nebo nějakého "Předka".

Na "Pavla" se věší "Únava". "Pavel" se snaží ji nevnímat a věnovat se "Práci", "Volnu", "Zodpovědnosti" i "Spánku", které jsou všude kolem něj, ale moc mu to nejde.

Vedle "Práce" stojí "Rodina" a za nimi "Předek". "Předek" vnímá jenom přítomný okamžik a snaží se dělat všechno pro to, aby přežil. Když je zima, je potřeba se někam schovat. Když je někde nějaké jídlo, je potřeba ho sníst. Na nic víc už nemá energii. Uvědomuje si, že teď je jiná doba, zdraví a odchází.

"Rodina" si teď uvědomuje, že může vůči "Práci" zaujmout nějaký svůj názor. Doteď jí připadalo samozřejmé, že se pořád pracuje. Teď ji začíná zajímat, jaké jsou vlastně možnosti, jak by to mohlo být i jinak. Pozoruje "Práci" a prohlíží si ji.

"Práce" jde ke "Spánku". Zjišťuje, že mezi nimi je nějaká zvláštní uměle vytvořená zeď, která je odděluje. Co to je? Dochází mi, že v přírodě je to přece tak, že nejsou oddělené "Práce" a "Spánek". Třeba každá kočka chvíli běhá a chvíli spí. I pro lidi je příjemné jít si během dne třeba po obědě lehnout. Jenže my jsme si uměle vytvořili hranici mezi dnem, kdy se pracuje, a nocí, kdy se spí. A v práci se snažíme myslet jenom vědomě, a sny a podvědomí vnímáme jen ve spánku. Zeď se pomalu rozpouští a "Práce" a "Spánek" můžou k sobě.

Když jsou "Práce" a "Spánek" spolu, přichází k "Práci" spolu se "Spánkem" i "Energie".

"Energie" cítí, že je vlastně velice jemná a pomalá. Doplňuje se přes dlouhodobé zdroje. Když třeba někdo každý den dostatečně spí.

Když někdo najednou potřebuje energii a třeba jeden den málo spí, nijak se to neprojeví.

Naopak když ale někdo dlouhodobě málo spí, napřed se dlouho nic neděje. Pak je ale energie dlouhodobě vyčerpaná a je zase potřeba dlouho dostatečně spát, než se zase pomalu obnoví. Jeden den spánku nemá vliv na to, aby jí byl zase dostatek.

Proto je iluze to, že když něco stihneme rychle dodělat, ušetřili jsme energii.

Více energie budeme mít, když jsme naladěni na běh života a děláme věci pomaleji. Pak máme dlouhodobě více energie a stihneme toho celkově udělat více. Protože se energie průběžně doplňuje a nevyčerpává se.

A méně energie budeme mít, když jsme ve stresu a děláme věci rychleji. Pak máme dlouhodobě méně energie a zvládneme toho celkově udělat méně. I když se to může projevit až se zpožděním.

"Pavel" jde blíž k "Práci", "Spánku" a "Energii" . "Únava" se zmenšuje a jde za ním.

"Volno" má napřed strach, že když bude spát, nestihne si užít život. Jenže pak si uvědomuje, že když si užívá a nejde kvůli tomu spát, je stejně unavené a nijak moc ho to nebaví. Vidí, že to nějak nemá smysl, a odchází.

"Zodpovědnost" má napřed strach, že když nebude pořád pracovat a půjde jen tak spát, tak něco nebude mít pod kontrolou. Jenže pak si uvědomuje, že když bude mít dost energie, budou její rozhodnutí určitě lepší. A třeba jí napadne nějaká důležitá informace ve spánku. Pak také odchází.

"Práce", "Spánek" a "Energie" jsou spolu a objímají se.

"Pavel" jde až k nim, pozoruje je a cítí se dobře.

"Únava"  jde za ním a stojí vedle něj. Říká mu, že je tu pro něj, aby ho chránila. Kdyby náhodou zase někdy málo odpočíval, bude se na něj věšet a upozorňovat na sebe. A až jí nebude potřebovat, tak odejde.

"Pavel" si ještě chvíli všechny prohlíží a pak všem děkuje.

************************************************************************************************************

únor 2016

Jak vzniká pocit křivdy

Při jednom energetickém léčení se mi objevila zajímavá informace:

" Pocit křivdy vzniká z toho, když někdo není sám sebou."

Jde o to, že pocit křivdy většinou vnímáme, jako že něco není fér.

Třeba pro někoho něco uděláme, a on pak pro nás ne.

Nebo třeba očekáváme, že se něco pro nás příjemného má určitě stát. Ale někdo nebo něco to ovlivní tak, že se to nestane.

Nebo víme, jak je nějaká situace. A někdo začne okolí přesvědčovat, že je úplně jinak. Nebo nás někdo vnímá úplně zkresleně.

Ve všech podobných případech může ale ve skutečnosti jít o něco, co je pro nás dobré. Třeba někdo pro nás něco měl udělat, ale neudělal. Ale to nás následně přivede k něčemu mnohem lepšímu, než co jsme měli získat původně. Takže jsme nakonec spokojení a jsme rádi, že to pro nás ten někdo neudělal.

Takže co to je vlastně pocit křivdy?

Pocit křivdy nás ve skutečnosti, na nejhlubší úrovni, upozorňuje na to, že nejsme sami sebou.

V souladu s Univerzem bychom jednali všichni společně v určité harmonii. Pokud bychom se vzájemně skutečně vnímali, a měli stejně rádi sebe i jiné lidi, naše jednání by přirozeně byla vzájemně v souladu.

Pocit křivdy vnímáme, když se někdo jiný projeví tak, že se my musíme příliš přizpůsobit. A nebýt v souladu s tím, co cítíme, že má být.

Když si uvědomíme, o co ve skutečnosti jde, můžeme se vědomě soustředit především na to, abychom byli sami sebou. A můžeme v klidu hledat možnosti, jak to udělat, i přes různé překážky. Kolem podobných situací pak můžeme nějak proplout a nemusíme je tolik vnímat.

Navíc je tento pocit i základní příčina celé řady fyzických nemocí, takže pak budeme i více zdraví : )

************************************************************************************************************

březen 2016

Individuální harmonická konstelace - Neplánované dítě

Vždycky mi připadalo nějak zvláštní, když někdo říkal, že někdo musí vstoupit do manželství kvůli neplánovanému dítěti. Dítě samozřejmě potřebuje rodiče...Ale stejně...

Jak se dá taková situace vyřešit nějak harmonicky?

Nic mě nenapadalo. Až jednou se tato situace objevila v jedné individuální harmonické konstelaci. Jde o jeden z pohledů, ale může tuto situaci a její vliv vyjasnit...

"Alice" čeká "Miminko", a nějak neví, co se s ní děje. Je vdaná za manžela "Tomáše", který ji podporuje a jsou spolu spokojení. "Alicini" rodiče, "Mamka" a "Taťka", se v minulosti vzali kvůli tomu, že zjistili, že neplánovaně čekají "Alici".

Podle rodinných vzpomínek byli kdysi ve stejné situaci i "Prababička" a "Pradědeček". A zřejmě proto, že se takové výrazné situace často přenášejí na další generace, dostali se později do stejné situace i "Mamka" a "Taťka".

Tyto postavy stavíme do harmonické konstelace, a já se dívám, jak jim je.

"Prababička" cítí hluboko v sobě smutek: "On by možná pradědeček chtěl být s nějakou jinou ženou, ne se mnou. To nikdy nezjistím, protože je se mnou proto, že má rád naše děti. Se mnou nikdo není proto, že by měl rád mě."

"Pradědeček" je s "Prababičkou", ale jinak si dělá, co chce. Chce si užívat volnost a svobodu.

"Prababička" a "Pradědeček" jsou vedle sebe a zdálky se dívají na generace před sebou.

"Mamka" a "Taťka" vědí, že mají být spolu, kvůli tomu, že spolu měli neplánovaně dítě.

"Alice" nějak neví, co se děje. 

"Miminko" začíná být zvědavé, co to tu všechno je. Cítí se naprosto spokojené a šťastné. K sobě i ke všem lidem kolem cítí lásku. Pozoruje, co se to tu všechno děje, a najednou dostává záchvat smíchu. Vůbec nemůže pochopit, co to všichni řeší, proč to dělají. Proč nejsou jednoduše taky šťastní. Směje se a směje.

Najednou toho "Miminko" začíná vnímat víc a zvážní. Zjišťuje, že by jeho maminka, "Alice", mohla být s někým, s kým se nemají rádi, kvůli němu. Protože by si mohla myslet, že to potřebuje. Volá na ní: "Mami, já přece chci, abys byla šťastná! Vezmi si koho chceš, tak abys byla šťastná! Já přece nechci, abys dělala něco, z čeho nejsi šťastná, kvůli mně! Já tě mám rádo a chci abys byla šťastná a já taky!"

"Alice" si teď začíná uvědomovat, co se dělo.

Situace, kterou prožívali "Prababička" a "Pradědeček", byla tak výrazná, že se jako energetický vzorec přenášela na další generace, až k "Alici". Aby jí konečně někdo vyřešil správně. 

I když se "Alice" a "Tomáš" mají rádi a jsou spolu, protože chtějí, cítila "Alice" podvědomě strach. Když se má narodit "Miminko", jako by si najednou nebyla jistá, jestli ji manželství s "Tomášem" nějak neomezuje.

Teď si uvědomuje, že to, že by rodiče měli být spolu kvůli neplánovanému dítěti, je jen iluze. Že její "Miminko" chce, aby byla s tím, s kým bude šťastná. A aby byla šťastná. Teď může "Alice" k "Tomášovi" cítit větší lásku. A vnímá, že jsou spolu proto, že chtějí. 

"Prababička" a "Pradědeček" v dálce za nimi vnímají úlevu. Protože se situace, která ovlivňovala několik generací, konečně energeticky vyřešila.

"Mamka" a "Taťka" se na sebe dívají, a pak ještě říkají "Alici": Víš, to je dobře, jak se to vyřešilo. Ale jen ještě...My jsme spolu na určité úrovni být chtěli a byli jsme spolu šťastní. To je tak, že kdysi v minulosti se to nevyřešilo správně. A pak s každou generací se to vyřešilo o trochu víc. A vy jste to vyřešili zase o něco víc než my, vy jste to nakonec vyřešili úplně."

************************************************************************************************************

duben 2016

Individuální harmonická konstelace - Sluníčko

Někdy může být něco ve skutečnosti úplně jinak, než jak to vypadá na první pohled. A někdy zdánlivě jednoduchá situace může mít větší význam než se zdá.. : )

"Katka" by ráda věděla, co si myslet o jejím kamarádovi "Honzovi". Chová se k ní poslední dobou nějak moc hezky a je jim spolu dobře. Vypadá to, že o ní má zájem. Nedávno ale potkali "Ivetu", kterou má Katka jinak docela ráda. Usmívala se na Honzu, a Katku vůbec nevnímali. Honza pak Katce vysvětlil, že měl nedávno dobrou náladu, protože bylo hezké počasí, a tak Ivetě nakreslil "Sluníčko".

Katka nechápe, "Co se děje" a co teda Honza chce. A neví, co má dělat. Má pocit, že to možná nebylo nijak důležité a měla by to jen tak nechat být, že se časem všechno ukáže. Ale stejně by chtěla vědět, co Honza chce. A ráda by se na situaci podívala v harmonické konstelaci.

V úplně jednoduché harmonické konstelaci budou uvedené postavy: "Katka", "Honza", "Iveta", "Sluníčko" a "Co se děje".

"Katka" a "Honza" jsou spolu, stojí vedle sebe. "Honzu" ale nejvíc zajímá "Iveta", která je kousek od nich. "Co se děje" stojí dál od nich, až úplně u kraje. Vedle "Honzy" je "Sluníčko".

Napřed se dívám, "Co se děje". Stavím se do této role. Vnímám, že jde o něco z minulosti. Nějaké vzpomínky, snad docela hezké, nebo tak vypadají aspoň teď s odstupem.

"Honza" a "Iveta" se dívají jeden na druhého.

Najednou jde  "Sluníčko" pomalu od  "Honzy"  k  "Ivetě" .

"Co se děje " vnímá pocit úlevy. Jako by něco z minulosti zůstalo nevyřešené, a teď to mohlo být vyjasněno a zapomenuto. Jako by v tom byla nějaká omluva a odpuštění. "Co se děje" stálo na kraji, a teď může úplně odejít.

"Iveta" děkuje "Honzovi". Je ráda a ví, že teď může také odejít. Odchází za "Co se děje". "Sluníčko" jde kousek s ní, vyprovodit jí.

Pak se "Honza" dívá na "Katku". Teď ho zajímá jen ona.

A "Katka" se spokojeně a s úctou dívá na "Honzu". Protože pochopila, co se dělo.

"Sluníčko" se vrací a zůstává s nimi.

************************************************************************************************************
TOPlist
Děkuji za sdílení: