Harmonické konstelace

Příběhy II

Články je možné volně převzít, v nezměněné formě a s uvedením zdroje www.harmonickekonstelace.cz. Ukázky individuálních harmonických konstelací zveřejňuji jen v případě, kdy s tím klient souhlasí. Jména postav jsou změněna.

Pokud se Vám články líbí a měli byste pocit, že chcete jejich psaní nějak podpořit, je to možné posláním jakékoliv finanční částky na účet č. 1002376815 / 2700. Klidně je ale můžete číst i jen tak, je to jenom otevřená možnost pro někoho, kdo by to tak cítil : )

************************************************************************************************************

září 2017

Individuální harmonická konstelace - Růže a Meč

"Bohumila" cítí, že by chtěla zharmonizovat "Mužskou energii" a "Ženskou energii". U sebe, ve svém okolí, ve své rodině.  Poslední dobou se jí zdají sny, ve kterých se objevuje symbol "Meče" a symbol "Růže". A také je tam nějaká zvláštní, klidná, jemná žena, "Žena ze snu". "Bohumila" neví, co to znamená. V nedávné době vnímala energii "Pyramidy". Ve svém okolí má manipulativní "Ženy". A "Muže", kteří bojují o moc. Má syna "Jakuba". A někdy mívá "Pocit úzkosti".

Na to, co to znamená, se podíváme v individuální harmonické konstelaci.

Na začátku harmonické konstelace "Bohumila" vnímá vedle sebe manipulativní "Ženy". Ty teď odcházejí pryč. A vnímá "Ženu ze snu", která stojí až za okrajem konstelačního prostoru.

"Žena ze snu" si uvědomuje svojí jemnou energii. U ní je symbol "Růže". "Žena ze snu" zkouší jít dovnitř konstelačního prostoru, ale nejde to. Je tu na ní moc bojovná energie. Proto se vrací zpátky a zůstává u symbolu "Růže", kde je klid, jemná energie a je jí tu dobře.

"Pyramida" se na všechno dívá. Říká, že může "Bohumile" pomoct zharmonizovat "Mužskou energii" a "Ženskou energii". A to se pak projeví ve všem, protože všechno souvisí se vším. Ale může to tak udělat, jen pokud "Bohumila" chce. Může to tak teď předat komukoli, kdo chce.

"Bohumila" s tím souhlasí.

"Jakub" se dívá na "Muže", kteří bojují o moc, na symbol "Meče" a na "Bohumilu". Neví, co má dělat. Cítí, že mu chybí nějaký vzor. "Muži", kteří bojují o moc, to určitě nejsou. A "Bohumila" mu s tím nepomůže. A nikdo jiný tu není. "Muži", kteří bojují o moc, teď odcházejí pryč.

Symbol "Meče" jde najednou až k symbolu "Růže". Zůstává stát na kraji konstelačního prostoru. A svojí silou a bojovností tu vytváří prostor. Vytváří cestu, po které může přijít "Žena ze snu". Cítí, že to je jeho úkol, že je to důležité a je mu dobře.

"Jakub" a "Bohumila" vnímají pocit úlevy. "Pocit úzkosti" odchází.

"Žena ze snu" teď může vstoupit do konstelačního prostoru. Pomalu prochází mezi symbolem "Růže" a symbolem "Meče", které jí mezi sebou vytvářejí cestu. Je uvnitř v konstelačním prostoru a přitom zůstává ve svojí jemné, klidné energii.

Je to tak proto, že počkala u symbolu "Růže" na to, až jí symbol "Meče" vytvoří prostor. Symbol "Meče" jde vedle ní vpravo a symbol "Růže" vedle ní vlevo. Patří k ní.

"Bohumila" stojí před "Ženou ze snu", která je za ní, a vnímá její podporu. I ona teď cítí její klidnou a jemnou energii. "Mužská energie" jde vedle ní vpravo, před symbol "Meče", "Ženská energie" jde vedle ní vlevo, před symbol "Růže".

"Jakub" jde před "Bohumilu" a vnímá podporu všeho, co je za ním.

"Bohumila" si uvědomuje všechno, co se změnilo, a je jí dobře.

************************************************************************************************************

červenec 2017

Individuální harmonická konstelace - Ester

"Bohumila" by chtěla vědět, podle vlastních slov, "Kdo jsem já". Co je "Boží vůle", proč tu je. Při každém "Zrození na Zemi" zažila nějaké "Násilí". Naposledy za "Války", kdy byla malá holčička "Ester", která "Válku" nepřežila. Proč měla "Pocit, že je sama" a kde byli "Andělé"? Jaký to mělo smysl? I teď vnímá, jako by nějak neměla "Napojení" na to, co má dělat. Někdy ale vnímá "Zlaté vlnění", příjemnou energii, která jí dodává sílu.

Postavy stavíme do individuální harmonické konstelace.

"Bohumila" je napřed až za okrajem konstelačního prostoru, nechce tu být. Vnímá, že tu je "Násilí". Pak si uvědomuje, že je tu i "Boží vůle". Z té má příjemný pocit. Uvědomuje si, že když by si měla vybrat, jestli být v souladu s "Boží vůlí" a zažít "Násilí", nebo nebýt v souladu s "Boží vůlí", vybere si to první. Ne proto, že je to správné. Ale proto, že cítí, že když je v souladu s "Boží vůlí", je jí dobře. A "Násilí" je jen něco, co to nemůže změnit. "Bohumila" teď může jít blíž, a tak jde až na okraj konstelačního prostoru. "Násilí" odchází.

"Pocit, že je sama" a "Napojení" stojí vedle sebe. Kousek vedle je "Válka". Na ně se dívá "Ester".

"Pocit, že je sama" a "Napojení" vysvětlují, že Bohumila jako "Ester" měla určitý úkol. Měla něco vyjádřit. A kdyby neměla "Pocit, že je sama" a měla "Napojení", mělo by to menší váhu. Proto byla úplně sama, byl to záměr.

Měla ukázat, že i v podmínkách, ve kterých byla, může být v souladu s "Boží vůlí". Kdyby jí v tu dobu "Boží vůle" podporovala a bylo jí dobře, bylo by to jednoduché. Takhle ale svým životem ukázala lidem kolem sebe, že to jde i bez podmínek. Dokonce i když je jen malé dítě. "Ester" má radost, uvědomuje si, co prožila a ukázala a že udělala všechno správně. "Kdo jsem já" se na ní dívá a vnímá úlevu. "Válka" odchází a "Napojení" se teď může vrátit blíž.

"Zrození na Zemi" se dívá na "Ester" a pak na "Bohumilu". Vnímá, jako by ještě něco hezkého ze života "Ester" zůstalo nevyjádřené. Proto měla "Bohumila" možnost to ještě nějak doprožít. Vyjádřit ještě jednou to, že může být v souladu s "Boží vůlí", i když je kolem "Násilí". A pak začít něco nového.

"Bohumila" teď jde doprostřed konstelačního prostoru. Za ní si stoupá "Napojení" a podporuje jí. "Pocit, že je sama" odchází. Teď je jiná doba a už není potřeba, aby to bylo tak, jako dřív. "Boží vůle" tu ale je a "Bohumila" jí vnímá.

Na závěr proti sobě stojí "Bohumila" a "Ester" a dívají se na sebe. Za "Bohumilou" je "Kdo jsem já" a za ním "Napojení" a podporují jí.

A také jí podporuje "Zlaté vlnění" a "Andělé". "Zlaté vlnění" je něco z dávné minulosti. Objevuje se pokaždé, aby "Bohumile" připomnělo její cestu. A "Andělé" tu jsou také. A říkají, že tu vždycky byli. Jen když "Ester" potřebovala být sama, neprojevovali se. Ale byli vždycky kousek od ní.

"Bohumila" si ještě jednou uvědomuje postavy kolem sebe a je jí dobře. A vnímá, kdo je.

************************************************************************************************************

květen 2017

Individuální harmonická konstelace - Odpojení

"Zuzka" se chce v individuální harmonické konstelaci podívat na jedno místo, kde se necítí dobře. Neví úplně přesně, proč. Je to "Dům" a vedle je "Rybník". Pořádají se tu různé "Akce". Týkají se duchovního rozvoje a používají se při nich i návykové látky. "Zuzka" má v "Domě" pocit, jako by tu nebylo žádné "Zázemí". "Rybník" je nějak  zvláštní a nechodí k němu moc ráda. "Akcí" se "Zuzka" neúčastní. Neví, jestli má na tom místě být, nebo jít pryč. Z celé situace jako by se nějak nedalo najít "Východisko". Jako by tu došlo k nějakému "Odpojení".

Postavy uvedené v úvodním rozhovoru stavíme do individuální harmonické konstelace.

"Akce" jsou otočené od ostatních postav a před nimi, zády k nim, je "Východisko". Jako by někam odcházelo a "Akce" šly za ním. "Akce" říkají, že ony mají "Východisko", a ostatní ho nemají. Snaží se u něj být co nejblíž. Za nimi je "Odpojení".

"Dům" cítí, že potřebuje klid. Kdyby tu byl klid, tak by se něco postupně uzdravilo. Jsou tu ale "Akce".

"Odpojení" kousek poodstupuje. "Akce" teď vidí "Dům". Kousek poodstupují od "Domu" a "Dům" od nich. "Zázemí" teď může jít k "Domu". Ten trochu vnímá úlevu. "Akce" zatím nevidí "Rybník". Ale "Dům" už ano.

"Rybník" si teď uvědomuje, že se v něm asi něco stalo. A bylo to také proto, že došlo k nějakému "Odpojení". Někdo vnímal jen něco. Vnímal třeba, že se mu chce plavat, ale neviděl nějaké nebezpečí. Nebo vnímal, že ho někdo nemá rád, a nevnímal jiné dobré věci.

A pak se na to, co se stalo, všichni lidé snažili zapomenout a nevnímat to. Proto už nevíme, co to bylo. Ale někdo tak zůstal opojený od společnosti. Už do ní nepatřil. To je také "Odpojení".

"Rybník" se chce podívat na "Zuzku". Ta se na něj napřed dívat nechce. Ale pak si uvědomuje, že je to lepší. Dívají se na sebe. "Rybník" cítí vděčnost a úlevu a děkuje jí. To, co se tu stalo, bylo uznáno. Už se o tom může snadno a s lehkostí mluvit. Není tu už žádné "Odpojení". Nikdo už není odpojený od ostatních lidí. "Zuzka" se cítí dobře.

"Dům" vnímá úlevu. Něco, co se stalo v "Rybníce", bylo uznáno. Proto už "Dům" nepotřebuje klid. Klid byl vlastně vyjádření uznání tomu, co se stalo. Je mu dobře. Teď by tu klidně mohly být i "Akce". "Zázemí" jde k "Domu".

"Akce" si uvědomují, že vnímaly jen něco. Že u nich také došlo k "Odpojení". Tak moc se snažily, aby viděly "Východisko", že neviděly nic jiného. Proto neviděly ani "Dům" a ani "Rybník". Je to asi i důvod, proč tu byly. Kdyby vnímaly všechno, asi by tu nemohly být.

A tak vlastně "Odpojení" přitahovalo "Odpojení". Došlo tu k "Odpojení" někoho od jiných lidí. Příčinou bylo jeho "Odpojení". A proto tu pak byl někdo, kdo také vnímal "Odpojení".

A nebyl tu nikdo, kdo by mohl uznat, co se tu stalo."Akce" teď vidí všechno a je jim dobře.

"Zuzka" je vedle "Domu" a "Zázemí". Cítí se dobře. Ví, že tu může zůstat a bude tu "Zázemí", a může jít i jinam.

"Odpojení" odchází.

"Akce" už nepotřebují "Východisko", protože to je teď všude : )

************************************************************************************************************

březen 2017

Individuální harmonická konstelace - Nové dvojplameny

"Darja" neví, co má dělat. Ví, že "Jirka" je její "Spřízněná duše". Jsou na energetické úrovni úplně stejní. Když jsou spolu, jsou jako v jiném světě a všechno je správně. Je to něco úplně jiného než jakýkoli jiný vztah.

Proto ví, že má mít Jirku i jako partnera. Protože když potkala svojí spřízněnou duši, nemůže jako "Harmonického partnera" mít někoho jiného. Ale Jirka to nevnímá a chová se tak, že spolu partnerský vztah mít nemůžou.

Darja by chtěla mít "Harmonický partnerský vztah". Jenže když má v této situaci dělat to, co je správné, nemůže být ani s Jirkou, ani s někým jiným. Nejpřirozenější asi je být sama, ale to také nechce.

Vypadá to, že z její strany situace nejde vyřešit. Proto se na ní díváme v individuální harmonické konstelaci : )

Uprostřed konstelačního prostoru je "Darja" a "Spřízněná duše". "Jirka" a "Harmonický partner" jsou víc u kraje, každý jinde, a dívají se. Kousek za "Darjou" je "Harmonický partnerský vztah", jako by ji podporoval.

"Darja" se dívá na "Spřízněnou duši". Začíná přemýšlet, co to vlastně je.

Najednou vidí, že úplně všechny duše jsou nějak propojené. Jako by byly jeden velký obláček energie.

"Spřízněné duše" jsou v něm vedle sebe. Jsou to duše, které jako by se rozdělily až nakonec. Všechny duše se postupně oddělovaly z energetického obláčku. A "Spřízněné duše" se vzájemně rozdělily až jako poslední. Proto jsou si hodně podobné, jsou skoro stejné. A proto spolu tak zvláštně energeticky rezonují. Tím vzniká energie a láska. Proto mají být spolu.

Teď je ale najednou vidět, že v jiné části obláčku je ještě jiná duše. Je jiná, ale může se změnit. Energeticky září.

Jedna z původních "Spřízněných duší" pluje obláčkem až k této duši. Byly původně jiné, ale změnily se a teď jsou skoro stejné. Maji radost, že jsou spolu. Vzájemně energeticky rezonují a tím vzniká úplně stejná energie a láska, jako u původních "Spřízněných duší".

"Darja" vnímá obrovský pocit úlevy. Uvědomuje si, že u "Spřízněných duší" nebo dvojplamenů jde hlavně o to, že jsou skoro stejné. To původně vzniklo u těch duší, které se rozdělily jako poslední. Ale úplně všechny duše jsou ve skutečnosti z jednoho energetického obláčku.

Proto mohou začít být skoro stejné i duše, které původně byly dál od sebe, ale změnily se a teď jsou podobné. A naopak původní skoro stejné duše můžou vývojem začít být jiné. Jde o to, že spolu mají být duše, které jsou hodně podobné a tím energeticky rezonují tak, že vzniká hodně energie a lásky. A není tak důležité, co bylo v minulosti.

Takže teď je ještě nová možnost, jak někdo může mít "Spřízněnou duši".

"Darja" je spokojená a cítí se dobře. "Jirka" odchází trochu dál. K "Darje" jde "Harmonický partner" a jsou spolu. Za nimi je "Harmonický partnerský vztah" a podporuje je.

"Darja" je šťastná a společně s "Harmonickým partnerem" energeticky září : )

************************************************************************************************************

leden 2017

Individuální harmonická konstelace - Harmonický rozchod

"Jana" přišla na individuální harmonickou konstelaci proto, aby zharmonizovala vztah s "Patrikem". Mají spolu dvě úžasné "Děti", ale jako partneři spolu nemohou být. Domluvili se, že se "Patrik" odstěhuje a bude bydlet jinde. O "Děti" se dál budou starat oba, jen každý zvlášť, oba s nimi mají hezký vztah. Všichni tak budou spokojení.

Jenže jako by je "Něco" pořád drželo u sebe a jejich "Rozchod" jako by se nějak zdržoval.

Navenek to vypadá, že nějak není možné změnit to, co se týká "Peněz", "Domácích prací" a "Závazků" vůči dětem. Na úrovni emocí "Jana" cítí "Zklamání, protože nedošlo k "Uznání" toho, "Co potřebuje", a jejích "Pocitů". V její rodině byly asi ženy, které se cítily stejně. A v rodině "Jany" i "Patrika" se asi "Muž" a "Žena" k sobě chovali vlastně docela podobně. V každém případě situace asi souvisí s tím, že všichni tvoří "Rodinu a role", které mají v té rodině.

V individuální harmonické konstelaci se díváme, co by uvedeným postavám nejvíce pomohlo.

"Jana" a "Patrik" stojí blízko sebe a dívají se na ostatní postavy.

"Uznání" se dívá na "Muže". Říká, že "Uznání" potřebuje ve skutečnosti nejvíce on.

"Muž" vnímá úlevu. Konečně to někdo uznal. Vysvětluje, že on přece dělá všechno správně. Chce se po něm, aby nedával najevo "Pocity", tak je neřeší, i když by taky nějaké měl. Proč by ale on měl nemít svoje "Pocity", a ještě vnímat pocity "Ženy"? Má se starat o "Peníze" a "Závazky", a nevnímat "Pocity", a to dělá. Tak se to po něm chtělo vždycky. A tomu odpovídá i co je to, "Co potřebuje".

Dívá se na "Rozchod". Vysvětluje, že kdyby odešel, tak by tím přiznal, že on něco nedělal správně. Že má pravdu "Žena", a on ne. A to tak není. Proto nemůže odejít.

Teď, když bylo vyjádřené "Uznání" k "Muži", dívá se "Uznání" na "Ženu". Říká, že teď potřebuje "Uznání" nejvíce ona.

"Žena" vnímá "Pocity", které jsou vedle ní. Vnímá úlevu. Vysvětluje, že ona přece taky dělá všechno správně. Tak, jak se to po ní vždycky chtělo. Dělá "Domácí práce", vnímá "Děti", má různé "Pocity" a snaží se, aby "Muž" byl rád. A tomu odpovídá i to, "Co potřebuje". A tak přece "Muž" nemůže jen tak odejít a říct, že tu její "Pocity" nejsou. To tak není.

"Něco" říká, že už se ukázalo, co "Janu" a "Patrika" drželo u sebe. Pak odchází. 

Najednou si "Žena" uvědomuje, že vlastně nemusí být závislá jen na tom, co si myslí "Muž". Že může dělat, co chce ona. Chvíli přemýšlí, a pak říká: "No jo, ale já teď nevím, co mám dělat?"

"Pocity jdou od "Ženy" k "Muži". "Muž" vnímá, že teď vlastně může mít taky svoje "Pocity". Může říkat, jak mu je, a třeba si hrát s "Dětmi". Jen teď nějak neví, jak. 

"Uznání říká, že teď je důležité uznat to, jak "Žena" a "Muž" neví, co mají dělat. To si zaslouží "Uznání", protože je to pro ně úplně nová situace a není jednoduchá.

"Rozchod" říká, že teď už k němu může dojít, a odchází.

"Děti" se dívají na "Závazky" a říkají, že ony přece nejsou žádné "Závazky". To možná tak taky bylo někdy dřív. Ony jsou ale přece živé bytosti. Mají také svoje "Pocity" a něco, "Co potřebují". A nejsou nějaká věc, o kterou se má někdo starat.

Prostě by měla maminka dělat to, co cítí, že chce, tatínek by měl taky dělat to, co cítí, že chce, a ony taky. A nějak to tak půjde. Přece jim různě pomáhají, protože je to baví. Tak proč by se zrovna z nich mělo dělat něco zvláštního a říkat, že jsou nějaké "Závazky"?

"Peníze", "Domácí práce" a "Závazky" odchází. "Peníze" a "Domácí práce" už nejsou důležité. Nějak se vyřeší.

"Uznání" se dívá na "Zklamání". Teď je důležité uznat to. Uznat, že tradiční role "Mužů" a "Žen" odpovídaly jiným podmínkám, než jsou dnes, byly vytvořené pro jinou dobu. A proto v nich postupně přestala být rovnováha. Proto "Žena" i "Muž" začali vnímat "Zklamání". Protože nešlo jen o jejich vztah, ale byl v něm ještě další vliv, to, co se od nich očekávalo. A to nemohli ani jeden naplnit. Nebo nemohli být sami sebou. A přitom se to po nich chtělo zároveň.

"Muž" a "Žena" si uvědomují, že za to ten druhý nemohl. Že na tom byli úplně stejně a "Zklamání" cítili oba. Jdou k sobě a staví se vedle sebe. "Zklamání" odchází.

"Jana" a "Patrik" vnímají úlevu. I od nich odchází "Zklamání". Uvědomují si, že vlastně nemohli mít hezký vztah. Každý z nich chtěl po tom druhém, aby dělal to, co se od něj čekalo, a zároveň byl jen tak sám sebou. I když oba dál cítí, že nechtějí být spolu, jsou rádi, že se situace zharmonizovala a už je neovlivňuje. Už k sobě nic necítí. Oba vnímají "Uznání". A mají vzájemně pochopení pro to, "Co potřebují". A jsou rádi, že situaci vyřešili pro jejich "Děti". Ty teď už můžou být jen tak samy sebou. Jdou k sobě a staví se vedle sebe před "Ženu" a "Muže".

"Děti" se dívají a vůbec neví, co to "Jana" a "Patrik" řeší. Myslí si, že každý přece může být jen tak sám sebou. Proč by měla nějak být jejich maminka jako "Žena" a tatínek jako "Muž"? Proč taky jen tak nedělají, co se jim chce, jako ony? Jdou před svoje rodiče.

Najednou úplně odchází i "Rodina a role".

"Patrik", "Jana" a jejich "Děti" teď mají mít vztah jen podle toho, jak je dobře jim jako individuálním bytostem, bez vlivu jejich rolí v rodině. Má to tak skutečně být.

V konstelačním prostoru teď stojí za sebou několik generací. Vpředu jsou "Děti", za nimi "Jana" a "Patrik", a za nimi "Žena" a "Muž". Za nimi uprostřed jsou "Pocity", a za nimi to, "Co potřebují", a podporují je.

Před nimi je "Uznání" a na všechny se dívá. Říká "Janě", "Patrikovi", "Ženě" a "Muži", že jim rozumí a že to nikdo z nich neměl jednoduché. Tak to je.

Všichni vnímají úlevu a to, že je dobře, že už mohou být každý jen sám sebou. Jsou spokojení. A k ostatním cítí pochopení.

************************************************************************************************************

prosinec 2016

Inspirace

Sdílím odkaz na práci úžasné andělské bytosti : )

"Lorna Byrne: Andělé v mých vlasech" - kniha

"http:/lornabyrne.com/prayer-scroll/" - odkaz

************************************************************************************************************

listopad 2016

Individuální harmonická konstelace - Spřízněné duše, dvojplameny III

"Tereza" je pozvaná na schůzku se svojí "Spřízněnou duší", Dvojplamenem. Těší se na to, jaké mezi nimi bude "Souznění", ale má i "Strach". Má pocit, že neví, "Jak to dopadne". A vnímá i nějaké "Prázdno". Také neví, o čem si mají s "Markem" povídat a jestli mezi nimi nebude "Ticho". Chtěla by, aby schůzka byla v souladu s "Bohem" a s tím, "Co má být".

Na začátku harmonické konstelace jsou "Tereza" a "Marek" kousek od sebe. U "Terezy" je "Jak to dopadne" a "Strach". A za "Markem" až u kraje je "Prázdno". Také jsou tu "Souznění", "Ticho" a "Spřízněné duše". A na všechno se dívá "Bůh" a vedle něj je "Co má být".

"Souznění" cítí, jak jsou "Tereza" a "Marek" na energetické úrovni stejní. Zesiluje energii "Souznění" a dává "Tereze" a "Markovi" podporu.

"Strach" se dívá na "Jak to dopadne", "Ticho" a "Prázdno". Pak odchází. "Tereza" má napřed pocit, že chce o něčem mluvit, ale pak se dívá na "Co má být" a vnímá "Úlevu".

K "Tereze" a "Markovi" jde "Ticho".

Teď je vidět, že "Jak to dopadne" patří víc k "Tereze" a "Prázdno" patří víc k "Markovi". Jsou to vlastně opačné vlastnosti nebo pocity. "Tereza" chce u situací vědět, jak dopadnou. "Jak to dopadne" je jí příjemné a dává jí jistotu. "Marek" nechává věci jen tak přicházet. "Prázdno" mu dává volnost. "Tereze" není moc příjemné "Prázdno" a "Markovi" zase "Jak to dopadne".

"Bůh" říká, že to je záměr. Protože "Tereza" a "Marek" jsou "Spřízněné duše", je u nich "Souznění", a zároveň mají některé opačné vlastnosti. A když se setkají, tak se tyto vlastnosti spojí a zharmonizují. Tak to mají všechny "Spřízněné duše". Je to jeden z jejich úkolů. A jde to, když vnímají rovnováhu mezi pocity sebe a toho druhého, jsou pro ně stejně důležité.

"Tereza" si uvědomuje další vlastnosti, které mají s "Markem" opačné. Je jich docela dost. Když spolu souzní, tak jim to vůbec nevadí, jsou tím pro sebe zajímaví. Jiné "Spřízněné duše" asi takových vlastností mohou mít ještě mnohem víc. Jeden z nich může třeba chodit všude včas a druhý čas vůbec nevnímat, jeden mít rád léto a druhý zimu, nebo cokoli jiného.  

"Co má být" říká, že to je ve skutečnosti to, proč se "Tereza" a "Marek" mají setkat. O čem budou mluvit a co budou dělat není ve skutečnosti moc důležité. Ale můžou si u toho klidně i příjemně popovídat : )

"Tereza" a "Marek" teď mohou jít k sobě. Jsou vedle sebe a usmívají se. Za nimi je "Souznění" a "Spřízněné duše" a podporují je. Před nimi je "Bůh" a dívá se na ně.

"Tereza" je spokojená, vnímá vnitřní klid a ví, že na setkání s "Markem" bude všechno správně.

************************************************************************************************************

říjen 2016

Individuální harmonická konstelace - Planeta Země

"Adéla" by chtěla v individuální harmonické konstelaci něco udělat pro "Energii" jednoho místa. Je to "Jezírko", které je nějak zvláštní. Jako by k němu nikdo nechtěl chodit, i když není jasné "Proč".

Jako by bylo "Něco pod ním", co se nějak dostává nahoru ze "Země". Před ním jako by byla nějaká "Izolace", která ho odděluje od okolí. Kolem něj je nějak "Prázdno" a chybí tu "Emoce a komunikace". "Majitel" postavil "Jezírko" v místě, kde by jinak asi mohlo být nějaké "Centrum".

"Adéle" se poslední dobou nějak motá hlava a cítí se divně.

Na začátku harmonické konstelace se "Jezírko" necítí nijak. Vnímá v sobě "Prázdno".

Dívám se, co je "Něco pod ním". Cítím se jako nějaký člověk, který se na to místo moc rád chodil projít a byl rád mezi lidmi. Když se ale na tom místě začalo stavět "Jezírko", tak tam on v té době nemohl chodit. Cítím jeho smutek a osamělost. Věděl, že to tak je a že nemůže nic dělat. Možná tam mohl potkat někoho, s kým by si rozumněl, ale kvůli stavbě "Jezírka" ho nepotkal. Je to o to těžší, že věděl, že lidé při stavbě "Jezírka" se u toho společně dobře bavili. Teď si uvědomuje, že si zaslouží lásku. Cítí úlevu a začíná mu být dobře. Jde ke kraji a dál se jen dívá. "Emoce a komunikace" se uvolňují a jdou k němu.

"Centrum"  jde kousek dál od "Jezírka". Uvědomuje si, že má být na jiném místě. "Energie" jde za ním a začíná víc proudit, cítí se mnohem líp.

"Majitel" nic nevnímá, jen "Prázdno". Pak se otáčí a začíná vnímat "Jezírko". To postavil jen tak, protože se to tak dělá. On by vlastně radši chtěl být v "Centru". Ale nějak ví, že to asi nejde. Mezi nimi je "Izolace". Tak pro něj bylo lepší necítit nic. Teď si všechno začíná uvědomovat.

Zkouší jít blíž k "Centru".